Arnošt Paderlík  patří k důležitým osobnostem české poválečné výtvarné kultury .  V povědomí výtvarné obce je tento dlouholetý člen SVU Mánes a  Spolku českých grafiků Hollar zapsán jako všestranný umělec  s výrazným monumentálním cítěním, který se vedle malby a kresby zabýval  i sochařstvím, keramikou,  grafikou a ilustrací a příležitostně i scénografií.  Jeho široký záběr byl dán uměleckým školením , nejdříve v letech 1937-43 v ateliéru Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a následně ve spolupráci s Vincencem Makovským na Baťově škole ve Zlíně,  kde působil jako jeho asistent.

V roce 1939 se stal zakládajícím členem Skupiny  Sedm v říjnu a se svými generačními druhy  maloval emocionálně zabarvené expresivní obrazy reflektující ponurou atmosféru protektorátu a okupace, kterou rozvíjel i po zániku skupiny v truchlivě laděných alegorických zátiších s nádechem melancholie.   Po válce  se soustředil na simplifikaci výrazových prostředků a tématiku zátiší a figurální tvorby  , zejména pod vlivem pařížské školy pionýrů moderní  malby Pabla Picassa a  a Georga Braque. V jeho tvorbě však rezonovaly i ohlasy české meziválečné tvorby a reflexe poezie a lidového umění.  Byl oceňovaným a vyhledávaným ilustrátorem ( Ovidius, Seifertovo přebásnění Písně písní) a brilantním kreslířem  ženských Aktů.  Ve své tvorbě dokázal propojit  dekorativismus s monumentálním cítěním v dílech existencionální povahy, které reprezentovaly českou kulturu na světových výstavách té  doby.

Byl i aktivním organizátorem uměleckého života a  od roku 1963 působil na Akademii výtvarných umění v Praze,kde vedl až do roku 1985  Ateliér  monumentální tvorby.   Patřil k nepřehlédnutelným osobnostem této školy a  respektovaným  pedagogům, který zde vychoval řadu žáků, dnes vynikajících malířů a ilustrátorů, kteří se k jeho odkazu hlásí. 

Přestože patřil ke klíčovým a vlivným osobnostem  poválečného vývoje českého výtvarného umění,  až na drobné výjimky , nebylo dosud jeho dílo představeno  dostatečně reprezentativním způsobem. Záměrem výstavy je  tuto skutečnost napravit a jeho osobnost a dílo  připomenout  v maximálně široké škále používaných výrazových prostředků  a technik  napříč  jednotlivými obdobími jeho uměleckého vývoje.  Základem připravovaného souboru budou díla z umělcovy pozůstalosti kde je i  řada dosud nevystavených děl , která budou doplněna vybranými díly z veřejných i soukromých sbírek. Výstava připomene  i následující rok 2019 kdy vzpomeneme  zároveň 100 let od jeho narození a 20 let od jeho úmrtí.     

 

Jiří T. Kotalík