Nová instalace stálé expozice Oblastní galerie Vysočiny pod názvem Ze sbírek... je nyní k vidění v prostorách galerie na Masarykově náměstí 24, ve druhém a třetím patře. Výstava představuje výběr toho nejlepšího z bohatého sbírkového fondu OGV, která nashromáždila za více než 60 let existence přibližně 6 500 sbírkových předmětů, z nichž ty nejlepší se snaží od počátku zpřístupňovat široké veřejnosti. Současná výstava opět po čase prezentuje, na poměrně malém prostoru dvou sálů, díla klasiků českého umění 19. a 20. století.

Úvodní část instalace je věnována české krajinomalbě 19. století, která je ve sbírkách poměrně dobře zastoupena. Českou moderní krajinomalbu pak reprezentují díla žáků krajinářské školy Julia Mařáka a figurální malbu zástupci generace tvůrců Národního divadla. Umění 1. poloviny 20. století je zastoupeno zejména díly české avantgardy, tedy především členů skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců. Významnými díly je zastoupen kubismus ve své specifické české formě, vzniklé spojením charakteristického kubistického tvarosloví s barvou. Jednu z nejdůležitějších částí sbírkových fondů OGV tvoří početný soubor obrazů Skupiny 42, jejímiž členy byla ve 40. letech nastupující generace mladých umělců zaměřených na poetiku současné technické civilizace. Závěr instalace je věnován umělcům 2. poloviny 20. století. Její stěžejní část je tvořena zejména, ve sbírkách významně zastoupeným, uměním 60. let, tedy obdobím vyznačujícím se především různými formami abstrakce.

Součástí stálé expozice je sbírka malby.

Oblastní galerie Vysočiny v současné době čítá celkem 1253 obrazů zapsaných v Centrální evidenci sbírek. Vznik této podsbírky lze datovat rokem 1953, kdy se jejím základem se stal dar 78 obrazů z majetku manželů Vojtěcha a Marie Kovaříkových, rozšířený dále převodem obrazů z Krajského muzea. Sbírka se také postupně rozrůstala nákupy a dary galerii.
 Sbírkový fond 19. století není velký, ani systematicky doplňovaný, a přestože zde mnohá významná jména zcela chybí, poměrně dobře je zastoupena krajinomalba. K nejstarším obrazům tohoto žánru patří obraz Antonína Mánesa z roku 1842 (Krajina) a drobná práce Josefa Navrátila z poloviny 19. století (Krajina se zříceninou). Za zmínku stojí rovněž krajinné motivy Bedřicha Havránka (Posázaví) a F. B. Zvěřiny (Krajina-Selská chalupa), žáků Maxe Haushofera na pražské Akademii. Vlivy francouzské plenérové malby vnášejí do českého prostředí obrazy Antonína Chittussiho (Jihlava) a jeho žačky Zdenky Braunerové (Z Paříže). Českou moderní krajinomalbu pak reprezentují díla žáků krajinářské školy Julia Mařáka. Její realistickou linii lze sledovat na obrazech Václava Březiny (Potok ve vesnici), Františka Kavána (Zimní krajina s chaloupkami) a Otakara Lebedy (Z Krkonoš - Cesta). Naopak secesní náladová krajina je námětem prací Aloise Kalvody (Břízy), Romana Havelky (Krajina z Podyjí) a Antonína Hudečka (Kvetoucí stromy). V tomto výčtu pak nelze opomenout jednoho z nejvýznamnějších českých krajinářů Antonína Slavíčka, jenž je ve sbírkách OGV zastoupen obrazem „Ze staré Prahy“ z roku 1905. Figurální malbu první poloviny 19. století reprezentují dva portrétní obrazy Antonína Machka, jež jsou významným příkladem portrétního mistrovství klasicistních umělců té doby. Generaci tvůrců výzdoby Národního divadla z 80. let zastupuje například Václav Brožík svým brilantním portrétem Madame Fuller, František Ženíšek (Alegorie Poezie a Hudby) a Václav Hynais (Varianta Pravdy). Sbírku 19. století pak uzavírá dílo významných představitelů secesního období let 90-tých, zejm. Jakuba Schikanedera (Večerní nálada pod Vyšehradem) a Jana Preislera (Kompozice s bílým koněm).
 Umění 1. poloviny 20. století je zastoupeno zejména díly české avantgardy, tedy především členů skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců. Na francouzskou moderní malbu tak odkazují obrazy Williho Nowaka (Zpěvačka) a Jana Slavíčka (Zátiší s hrnkem) a významnými díly je zastoupen kubismus ve své specifické české formě, vzniklé spojením charakteristického kubistického tvarosloví s barvou. K nejlepším zástupcům analytického kubismu náleží obrazy Bohumila Kubišty (Zátiší skleněné), Antonína Procházky (Podnos s ovocem a kyticí) a především Emila Filly (Zátiší). Další uměleckou skupinou jsou Tvrdošíjní s obrazy Josefa Čapka (Květinářka), Alfréda Justitze (Rodina) a Jana Zrzavého (Červené lodě). Tradiční realistická poloha umění 1. poloviny 20. století je ve sbírkách zastoupena zejména krajinomalbami členů Umělecké besedy Václava Rabase (Česká vesnice), Vlastimila Rady (Zima na Železnobrodsku), Vojtěcha Sedláčka (Cesta se starými jeřáby) a skupiny umělců hlásících se k poezii městské periferie (Karel Holan - U Apolináře, Miloslav Holý - Prádelna u Pont Marie v Paříži, Vincenc Beneš - Žlutý dům v zahradě). V neposlední řadě zde nejsou opomenuty ani významné osobnosti, stojící mimo hlavní umělecké proudy, například Jan Bauch (Kázání Mistra Jana Husa), Karel Černý (Moře s parníky) a František Tichý (Kouzelník s kartami). Významnou součástí sbírky malby jsou také díla s abstraktními a surrealistickými tendencemi převážně z  30. let, tedy obrazy Jaroslava Krále (Ležící akt) a Františka Foltýna (Statické a dynamické síly). Mimořádným obohacením celé sbírky pak bylo zakoupení portrétního obrazu Josefa Šímy (Podobizna Nataši Gollové) v roce 1995. Jednu z nejdůležitějších částí sbírkových fondů OGV tvoří početný soubor obrazů Skupiny 42, jejímiž členy byla ve 40. letech nastupující generace mladých umělců zaměřených na poetiku současné technické civilizace. Jsou to práce Kamila Lhotáka (Plnění balonu pana Surcoufa), Františka Grosse (Stroje), Františka Hudečka (Strojky, Monolog), Bohumíra Matala (Postava s bicyklem), Jana Smetany (Dejvice) a Jana Kotíka (V kanceláři). Poetismus a surrealistické tendence jsou patrné v obrazech Václava Zykmunda (Skrýše), Mikuláše Medka (Svět cibule) a Zdeňka Sklenáře (Tanec).
 Sbírky z 2. poloviny 20. století se opírají především umění 60. let, které je zde velmi významně zastoupeno.  Přelom 50. a 60. let patřil především různým formám abstrakce, jsou zde zastoupeni umělci inspirovaní informelní malbou v čele s  Mikulášem Medkem (Rekonstrukce vegetariána, Chmurný abstinent), Čestmírem Kafkou (Čtyři pečetě), Pavlem Navrátilem (Varšavské stěny), ale i obrazy starší generace (B. Matal, J. Istler, J. Kubíček). Strukturální abstrakcí je také obraz Roberta Piesena (Prostor neexistence), další polohy abstrakce ukazuje expresívní tvorba Jana Kotíka nebo malby Václava Boštíka (Rýhování zelené). 60. léta byla rovněž obdobím velkého experimentování a vstřebávání nejrozmanitějších zahraničních trendů. Mimo jiné op-artu a konstruktivních směrů v obrazech Zdeňka Sýkory (Struktura červená-modrá) nebo např. lettrismu u Eduarda Ovčáčka (Modrá koláž). Přestože 60. letům dominovala abstrakce, figurální tvorba nezanikla a naopak pokračovala v několika směrech. Dokladem toho jsou obrazy Františka Ronovského (Slávka), Vladimíra Sychry (Sedící) nebo Zbyška Siona (Chlapec jako ze škatulky). Jednu z nových poloh české moderní krajinomalby pak představují obrazy Jiřího Johna (Advent, Přezimování).
 Obsáhlá je také sbírka regionálního umění, která mapuje výtvarné dění v oblasti Českomoravské vysočiny, zejména v druhé polovině 20. století, s důrazem na Jihlavsko. Ze současných umělců jsou zde zastoupeni např. Ladislav Novák, Jindřich Boška, František Dörfl, Jiří Jirmus, Josef Kos nebo Radek Wiesner a také další členové Sdružení výtvarných umělců Vysočiny.
Kolekce je zatím budována jako vývojová, dokumentující různé proměny výtvarného názoru a významné osobnosti celostátní a regionální. Malba je pravidelně prezentována v různých instalacích stálé expozice a výstavách doma i v zahraničí.

Kurátorka: Jana Bojanovská

Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě [Masarykovo náměstí 24]