Kurátorka: Blanka Kubíková

Antverpský rodák Jacques de Gheyn patří mezi nejoriginálnější nizozemské umělce z období přelomu 16. a 17. století. Jeho impozantní tvorba zahrnuje kromě bravurních expresívních kreseb také malbu a rozsáhlou grafickou produkci.

Již v mládí přesídlil De Gheyn z Flander na sever do Spojených nizozemských provincií. Mezi roky 1585−1587 se učil ryteckému umění v Haarlemu v dílně Hendricka Goltzia, nejvýznamnějšího nizozemského grafika své doby. Následně pracoval pro amsterdamské vydavatele a od roku 1592 začal vydávat grafické listy sám. Ve své dílně vychoval vynikající rytce, jako byl Zacharias Dolendo, Jan Saenredam, Robert de Baudous či Cornelis Drebbel. Postupem času jim svěřoval stále větší podíl rytecké práce, zatímco sám se věnoval vytváření návrhů pro grafiky. V roce 1595 po sňatku s Evou Stalpaert, dívkou z bohaté měšťanské rodiny, se přestěhoval do Leidenu, kde získával řadu zakázek také z univerzitního prostředí. Námětově byla jeho grafická produkce velmi různorodá, zahrnovala náboženská, alegorická či moralistní témata, stejně jako oficiální objednávky od prince Mořice Nasavského či soukromé portrétní zakázky. Kolem roku 1600 se De Gheyn přestěhoval do Haagu, od té doby převážně maloval a navrhoval grafické listy, ryteckou práci již přenechal svým pomocníkům.

Jacques de Gheyn oslovuje dodnes diváky pronikavým pozorovacím talentem, který se nejlépe uplatňuje v jeho portrétech a alegorických či žánrových výjevech. Poutavý je rovněž jeho výtvarný jazyk, jenž střídá elegantní stylizaci manýrismu s prostým zobrazením reality. De Gheyn tak předznamenává proměnu holandského umění v 17. století.

Národní galerie v Praze - Schwarzenberský palác