Cesta vědomí stoupá a klesá, rozšiřuje se a zužuje. Záleží na tom, jak vnímáme sami sebe v souvislosti s tím, co je schopné obsáhnout naše vědomí a s čím se dokážeme identifikovat. Svůj dech, každé nadechnutí i vydechnutí, můžeme vnímat jako součást prázdného prostoru a cítit se tak jeho součástí. Stejně tak vodu můžeme vnímat jako součást vlastní bytosti a cítit sounáležitost se vším, co vodu obsahuje. Doteky vědomí se v prostoru i hmotě prolínají a vzájemně prostupují, aniž by je omezoval čas. Naše vědomí se tak může dotýkat vědomí lidí okolo nás, ale i těch, kdo jsou od nás vzdáleni, nacházejí se v jiném prostoru, již nežijí a nebo se teprve narodí.

 

Vědomí je naše schopnost vnímat, a současně si uvědomovat sebe sama v konfrontaci se vším, co nás obklopuje. Ať už s ostatními živými bytostmi, rostlinami, hmotou nebo prázdným prostorem. Naše vědomí se od narození vyvíjí a snaží se poznat a uchopit to, co je nám blízké i to co je nám vzdálené. Naše schopnost identifikovat se s pozemským i vesmírným prostorem je dána naší vlohou ke zjitřenému vnímání a schopností soucítit mimo časové souřadnice. Tak vzniká rozšířené vědomí, které nás bytostně obohacuje.

 

Tam, kde vnímáme prázdno, které nás obklopuje nebo prázdnotu hlubin vesmírného prostoru, se nachází živá forma genetického kódu vědomí, s kterým se identifikujeme a které nás od narození provází a naplňuje. Hmota vzniká slučováním částic v prostoru a její vlastnosti jsou předznamenány tímto procesem. A stejně tak genetický kód vědomí, který se nachází v prostoru, ovlivňuje naše vědomí po dobu našeho vývoje a určuje i proces vývoje všeho živého.

 

Tento genetický kód vědomí existuje v prostoru nezávisle na fyzické přítomnosti nás jako jedinců i celého lidstva. Je v prostoru přítomný nezávisle na existenci naší země nebo sluneční soustavy. Je součástí procesů vzniku a zániku všech kosmických planet a těles. Je součástí zrození nového života kdekoli v prostoru. Neustálý proces proměny vědomí nás přenáší z minulosti do budoucnosti, aniž by nás omezovala naše přítomná existence, konkrétně vymezený prostor nebo lineárnost času, jak ji vnímáme. Jsme součástí nikdy nezačínajícího a nikdy nekončícího cyklického procesu neustálé přítomnosti genetického kódu hmoty, prázdna a vědomí v prostoru.

 

Naše vědomí je otvorem v prázdnu, kterým prochází zvuk i vůně, myšlenky i obrazy, ticho i soucítění, energie sdílená s každým i se vším, čeho se ve svém vědomí dotýkáme.

 

Vertikální vědomí nás osvobozuje od tíže vlastního těla a umožňuje nám komunikovat se vším a se všemi, kdov každém okamžiku vlastní existence sdílí stejné vědomí. Propojujeme se vzájemně s tímto genetickým kódem vědomí plujícím na vlnách hlubin prostoru.

Aleš Hnízdil

 

DOX - Centrum současného umění