Není dobré setrvávat pouze v jednom druhu aktivity. Je dobré udělat také krok jinam, stranou, dopředu či dozadu. Nebo nahoru. A přitom být stále svůj. Je to možná paradox, možná risk, ale může to vyjít. Ostatně s překračováním sám sebe má fotograf a malíř Pavel Brunclík (nar. 27. října 1950 ve Znojmě) své zkušenosti. Po vystudování matematiky, exaktní vědy, která většině z nás zkazila školní léta, se v době, která byla ostražitá vůči schopným, vypravil na pražskou FAMU, kde vystudoval dokumentární tvorbu. I tam však cítil, že je ještě nutné rozšířit svůj záběr, a snažil se na téže škole proniknout na tehdy nejprestižnější fotografické učiliště, tedy na katedru fotografie. Stihl tam mimořádný rok studia. A fotografie se také posléze stala jeho životní dominantou, zcela se jí věnuje od roku 1981.

Pavel Brunclík se většinu života dostával do kontaktu s prostředím obrazů a soch. Komunikoval s umělci, fotografoval jejich artefakty, vytvářel si svoji osobní sbírku. Formoval si tak bezprostředně svůj osobitý názor na umění, na to, co ho na něm zajímá, jaký modus tvorby je pro něj podstatný. Leccos z toho, přirozeně, proniklo i do jeho fotografování. V ještě intenzivnější naléhavosti se však projevuje v jeho malování. Fascinují ho možnosti barvy, které vytvářejí plochu obrazu, tu zdrženlivěji, tu s jemnou gestickou expresí, ale s výsledkem, na který bychom mohli vznést termín lyrická abstrakce. Jemnost Brunclíkova malování revokuje a současně posouvá styl, pěstovaný v padesátých a šedesátých létech zejména v západní Evropě, dohledává jeho potenciál a aspekty, které jsou nosné i dnes. A z mlhoviny barev, ne nepodobně jeho rozmlženým fotografiím, se navíc tu a tam objeví figury, vznesou se z povrchu a zase se do něj vnoří. Někdy je však nutné být exaktně ostrý. A podobně jako na fotografii, kde kontrast barev kompletárně doplní fotografická prokreslenost do posledního možného detailu, vznikají, tu a tam, i konstruktivisticky přesné geometrické kompozice. Zdá se, že dotyků je víc než „dvojí“. Možnosti jsou otevřené. A to v obou Brunclíkových médiích - obrazech, které jsou plodem posledních let, i fotografiích, která jsou jeho celoživotní vizuální cestou.

Martin Dostál

Nová síň