Kdesi za Děčínem na kopcích je zahrada Moniky Holečkové. Divizny, lilie, růže, pupalky, astry, begónie, anemonky, rozrazily, chrpy, kosatce …. všechno to kvete, bují, a v dálce na obzoru v mlžném oparu hory. Malířka po několikaleté tvůrčí odmlce nachází smysl v přirozené i rafinované kráse přírody a svými novými pastely a oleji na plátně se přirozeně a zcela bezděky vrací k motivům, které se objevily na jejím vůbec prvním veřejném vystoupení v roce 1989 na legendární výstavě nezávislého umění Minulost a budoucnost ve sklepech Vinohradské tržnice. Bujná pestrá květena je dnes zachycená s velkou upřímností, bez potřeby kompoziční stylizace (co jiného bych měla dnes malovat?) a zároveň vedle esence životnosti je imanentně přítomná melancholická připomínka večera. Čas popošel. Zahrada ale po zimě každým rokem vzchází.

Malířka se prostřednictvím své tvorby do Nové síně po několika letech vrací.

Monika Holečková studovala na Střední umělecko-průmyslové škole (1978-1982) na Žižkově náměstí v Praze a na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze (1982-1988), kde absolvovala v ateliéru užité malby. Její obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v České republice, Rakousku, Velké Británii a Spojených státech amerických.

Nová síň