Lenka Sárová Malíská se malbou věnuje „pro velkou míru tvůrčí svobody“, jak říká. Její díla vykazují evidentní koloristické nadání, zároveň je však schopna vytříbenou chromatiku podřídit základnímu myšlenkovému konceptu, který komponuje v harmonických vztazích. Obecně se její leitmotiv projevuje v zajímavém dialogu mezi bezprostředním přírodním vjemem a jeho autonomní abstrahovanou polohou. Ve výběru obrazů pro Novou síň v Praze nalezneme část rozsáhlého cyklu Jezer z minulých let. V této sérii se duální horizontální dělení - nebe a země (respektive vodních ploch) postupně vytrácí ve prospěch svébytného výrazu. Původní námětové východisko je potlačeno reduktivním pojetím až na samou hranici abstrakce, takže dominantou barevně exaltovaných kompozic jsou ve výsledku čistě malířské kvality a osobitě dynamický rukopis.

V současné sérii vesmírných vizí navazuje autorka na svůj první rozsáhlý cyklus z doby před více než patnácti lety, který vytvářela za pomoci jemné šrafury barevných pastelů na černém kartonu. Návaznost je však pouze motivická a částečně ve využití gesta. To se v aktuální malbě objevuje fragmentárně jako základ kompoziční struktury (ve stopách širokého štětce) a malířka svou novou bázi využívá opět k rozehrání chromatických féerií jako v předchozích námětech. Zmizela však dualita kompozice; tmavé fragmenty zde zdánlivě plují v mělkém světlejším prostoru a stávají se jakýmsi emblematickými symboly. I v těchto víceméně abstrahovaných kompozicích najdeme zápal pro koloristickou harmonii, což se umělkyni daří naplňovat beze zbytku.

Jan Samec

Nová síň