Karlovarský malíř, a také keramik, Jan Samec (nar. 18. listopadu 1955 v Karlových Varech) je svého druhu legendou tamního uměleckého provozu. Je nejen pokračovatelem místního rodinného artistního klanu – malířem byl jeho otec, je jím i jeho sestra Varvara Divišová, a umění se věnuje i jeho syn, všichni Janové – ale je také dlouholetým ředitelem karlovarské Galerie výtvarného umění. Dvojjedinost umělce a galeristy nebývá obvyklá, ale v Janově případě se daří navýsost harmonicky propojit obé aktivity a umělecky kultivovat lázeňský kraj, osudově zkoušený po druhé světové válce opuštěním německého obyvatelstva. S kulturní kultivací v jiném prostředí má ostatně Jan, jako potomek bílé ruské emigrace do prvorepublikového Československa, doslova genetické zkušenosti.

Schopnost se umělecky vymezovat v daném prostředí a současně esteticky expandovat je skrytá i v jeho malířské tvorbě. Věří malířskému budování obrazu, tak jak ho pěstovala a rozvíjela moderna. Abstraktní kompozice tvořené jemně gestickými barevnými tahy mají vztah jak k primárně autonomní existenci obrazových vztahů, tak emanují jemný odraz ke krajině, či k jejím reziduím v umělecké paměti. Západočeská krajina, tak trochu vzdorně se vlnící ke krušnohorské hradbě, se nedá zkrátka pominout, stejně jako fakt, že Janův otec byl a jeho sestra je krajinářem/kou. Malíře však lákají i geometrické intervence, respektive možnosti geometrického vymezení na obrazové ploše formou čtverce. V přírodě geometrie neexistuje, ta je civilizačním a kulturním fenoménem, a v umění jedním z klíčových elementů modernismu. Vzájemným střetnutím malířské plochy a geometrického vymezení dochází k estetickému napětí, které však v Samcově případě spěje k harmonii. Zároveň však tento vztah emanuje zkušenost, kdy lidská aktivita vstupuje prostřednictvím geometricky strukturovaných staveb do přírody a vytváří tak kulturní krajinu. Samcovy obrazy mají tento vztah někde ve svém genetickém klíči, i jeho obrazy exponují nutnost udržet estetické dimenze kulturnosti, jako nutný předpoklad udržení obrazu jako takového a jeho působení na kultivaci každého jedince.

Tak jako u takřka každého pozdně modernistického malíře můžeme mluvit rovněž o rozvíjení souvislostí v kontextu abstraktního umění, a také o míře abstrahování skutečnosti, zvláště když si uvědomíme, že Jan studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u Zdeňka Sýkory. V roce 2019 se pak na jiné univerzitě, a to Západočeské v Plzni, stal dokonce předmětem diplomní práce Jitky Vlčkové, která zmiňuje vazbu na Sýkoru a současně věří, že “umělec se prostřednictví své tvorby snaží pochopit svět i sám sebe. V přírodě nehledá obyčejnou skutečnou krajinu, ale v krajinách přírodu s odpověďmi na základní otázky lidské existence.” Neberme univerzitním adeptům nadšení, nicméně, i vzhledem k sýkorovskému školení, myslím, že i v Samcově případě jde zejména o nadšení z možností malby jako takové, z existence malby, z působení barvy a z možností, jak do malby a obrazu racionálně vstupovat, a rozvíjet tak jeho stále ještě nekonečné možnosti. Zvláště když si uvědomíme, že Jan tvoří i obrazy bez čtverců.

Martin Dostál
Kurátor výstavy

Art & Event Gallery Černá labuť