Obrazy Zdeňka Netopila z posledního období jsou spontánní erupcí svobodného malířského projevu.
Autor přiznává, že je zmítán mezi láskou a nenávistí k současným digitálním technologiím.
Výtvarnou bravurou a brilantní nadsázkou karikuje umělou inteligenci a onu šílenou změť nekontrolovatelné informatiky.
Uvědomuje si její možný a dnes již patrný neblahý vliv na psychiku člověka, jeho malby mohou působit jako jakési
apokalyptické vize budoucnosti.
Suverénní zacházení s plochou a tušenými náznaky, barevná střízlivost, dynamika, kontrast neurčitého a konkrétního,
dokonalá kresebná forma a filigránsky propracovaný detail, to vše je ústrojnou součástí velkorysého dynamického uspořádání celku.
Zdeněk Netopil není pouhým virtuózem popisu současného fenomenálního světa, ale také sarkastickým komentátorem jeho významů.
Poutavou osobitou formou glosuje aktuální střet člověka s digitální technikou.

Nová síň