Do každej izby tri ostré hvizdy.
Jan Vodňanský

Zadat téma bývá prospěšné. Ti, kdo jsou už unaveni svobodou, po něm sáhnou, protože jim nabídne „gravitaci“ a soustředění, aniž by jim svobodu bralo. Neomezený prostor a bezbřehost najednou získají břehy. Ty však nemají charakter svodidel, která zamezí pádu mimo daný směr; od břehů se naopak můžeme odrazit a v našem případě přijmout nabídku ke společnému přemýšlení o tom, jak využíváme rétorických a vizuálních schémat, jak promýšlíme obsah kompozic a jestli náhodou se ta naše promýšlení nepodobají, protože v jejich pozadí jsou společná východiska i metody, jak dospět k výsledku.

Princip trojice, trojjedinosti, trojúhelníku a všech dalších myšlenkových vzorců použití tohoto čísla se obsedantně vrací. Používáme jej v našich promluvách, kterým dodávají punc moudrosti, je úsporným principem, díky němuž se může kompozice rozhýbat, nebo naopak zklidnit v symetrii nebo také svými třemi dimenzemi vyjít do prostoru.

Číslo tři má zřejmě pro každého jiný půvab. Někdo je považuje za krátkou zastávku a počítá dál a dál, jinému postačí dospět právě jen sem, protože se vše podstatné už stalo. Věřím, že také v imaginaci návštěvníků výstavy toto téma získá další pokračování.

kurátor výstavy Ondřej Michálek

Galerie Hollar