K sochám Petra Nováka z Jaroměře lze jen těžko přistoupit s neklidným pohledem. Díla vystavěná klasickými sochařskými postupy evokují pravý opak neklidu. Formy se nejeví jako spontánní, ale jsou od prvního dojmu vystavěné, promyšlené a postupným vývojem prověřované, až evokují apel na rozvahu před neuváženým krokem. Materiál soch PNJ je většinou vytažen z hlubiny pod zemským povrchem. Podobně i témata, jimž se v poslední době věnuje, nepodléhají bezprostředním povrchovým ani atmosférickým výkyvům. Témata i tvarové pojetí nechává do dnešního prostředí vyvěrat z tradic. Motivy koní společně s ženskými akty jen občas vychází z reálných předobrazů. Abychom dokázali rozklíčovat jejich úhlavní sdělení, je potřeba sochy PNJ nahlížet jako zosobnění emoce, kdy se figura stává hercem zcela podléhajícím hlubinnému prožitku, který není přímo spojený s malicherností denních nesnází. Zosobňují se nám intimní dojmy obdivu, poděkování, vzácnosti přijetí a jedinečnosti samotné existence. Většina výjevů, jako by významným dílem měla vytvářet hymnus prostého bytí. Takové scény, mnohdy i přiznaně teatrální, pak odpovídají platónskému pojetí dobra, kdy dobro se rovná pojmu být (protože být je dobré).
Stejný drobnohled s jakým se věnuje sledování emoce lidské, používá při pojímání duševních projevů koní. Oboje pak staví na roveň. Nelze popřít autorovo dlouhodobé sepětí s tímto ušlechtilým zvířecím druhem, jehož podstatu nelze pochopit rychle, nebo bezprostředně. PNJ je vyzývavým figuralistou. Neskrývá. Přiléhavým tvarem modeluje mikrokosmy, v nichž vyvažuje mezi věrným zobrazením bujarého tělesného tvaru, braunovským nářečím východních Čech a hledáním ideální proporce podle pradávného pojetí geometrie zlatého řezu.

Nová síň