Francis Alÿs, Michael Armitage, Maria Bartuszová, Bianca Bondi, Louise Bourgeois, Geta Brătescu, Edith Dekyndt, Susanna Fritscher, William Kentridge, Kapwani Kiwanga, Dominik Lang, Luboš Plný, Anri Sala, Vivian Suter, Alina Szapocznikow, Barthélémy Toguo, Anna Zemánková

Křehkost se v posledních letech dostala do popředí jako klíčový koncept, jehož prostřednictvím lze vytvářet nové představy o lidských i ekologických poměrech. Výstava fragilités rozvíjí obavy, vize a citové odezvy tvůrců, kteří se křehkostí hluboce zabývají a reflektují její napětí, spletitosti i paradoxy. Zpochybňuje tradiční význam křehkosti ve smyslu slabosti, bezmoci či pasivity, a naopak ji považuje za zdroj síly a dění, aktivně podporující vzájemné provázanosti.

Výstava spojuje několik generací, z nichž nejstarší je zastoupena díly Louise Bourgeois, Marii Bartuszové, Gety Brătescu a Aliny Szapocznikow, které propojuje síť spojitostí. Smyslná, hloubavá a transformativní křehkost v jejich tvorbě přináší alternativy k dominantním představám o lidském těle jakožto celistvé a integrované entitě. Hranice mezi celistvostí a roztříštěností, smyslností a bezútěšností, mužstvím a ženstvím, zůstávají rozostřené a v proměnlivé organické formě. Jejich novátorské průzkumy přijaly za své něco, co bychom dnes nazvali écologie du sensible (ekologie cítění) – hlubokou, intuitivní pozornost a reakci na naše prostředí.

Současní autoři zastoupeni na výstavě, z nich se většina v České republice představuje poprvé, sdílejí ducha těchto průkopnic. Jejich přístup ke zranitelnosti promlouvá k dnešku a oslovuje obavy s ním spojené, zejména ve vztahu ke zvýšenému povědomí o vzájemných závislostech mezi tělem a měnící se přírodní rovnováhou. Mezi tyto tvůrce patří Francis Alÿs, Bianca Bondi, Edith Dekyndt, Susanna Fritscher, Kapwani Kiwanga, Anri Sala a Vivian Suter. Jejich tvorba zkoumá křehké soužití mezi lidmi a světem, jenž je obklopuje, stejně jako potřebu sladit působení lidských a jiných činitelů. Pracují s objekty, procesy a ekosystémy a přicházejí s představami nových, spletitých vztahů k našemu prostředí, přičemž navrhují neotřelé a bezpříkladné způsoby naší spoluexistence.

Další vystavující tvůrci usilují o ztvárnění nestálosti lidské povahy osvojením transfigurace a metamorfózy. Proměnlivost a poréznost těl zkoumá tvorba Michaela Armitage, Williama Kentridge, Dominika Langa, Barthélémyho Togua, Luboše Plného či Anny Zemánkové. Tyto autory spojuje zájem o měnící se anatomie a identity, stejně jako otevřené, fluidní a nepředvídatelné formy. Tělo považují za křehkou nádobu, nedokončenou a přechodnou, propojenou a vzájemně provázanou.

Vědomí závislosti všech živých tvorů na životním prostředí a sobě navzájem ještě posílilo v kontextu současných krizí. Tyto myšlenky již dříve rozvinuli umělci a myslitelé, kteří už léta poukazují na neviditelné vazby spojující nás s ostatními bytostmi a na nesčetné způsoby, kterými jsme provázáni s ekosystémy. Výstava fragilités v reakci na tyto myšlenky předkládá křehkost jako prizma a jazyk. Upozorňuje, že ani síla, ani zranitelnost nepřicházejí v očekávaných podobách, a že v křehkých spojeních mezi těly a zemí tkví skutečná síla.

Kurátorky: Elena Sorokina, Silvia Van Espen

Galerie Rudolfinum