Jedním z ikonických popkulturních filmových „obrazů“ konce šedesátých let, je závěrečná scéna filmu Planeta opic, v níž astronaut Taylor objeví na vzdálené planetě ruiny sochy Svobody...

Malby Pavla Matysky jsou příkladem nespekulativního malířského přístupu, v němž dominuje intuice, tvarová redukce a gesto. Od popisně vystavěných námětů vegetace pohlcující techniku civilizačního nánosu, jimž se věnoval v závěru studia u Jiřího Načeradského, se uvolňuje k výrazným akvarelovým kompozicím zachycujícím svět prostřednictvím elementárních gestických tvarů dětského rukopisu, podmanivým svou přímostí, ke grotesce příběhů květin, komínů, cest a oživujících suků dřev, aby se tyto cesty spojily ve vyzrálém výrazu expresivní a koncepční synergie. V době rozličných poloh designové malby je ta Matyskova stále alchymií, magickým intuitivním rituálem s vědeckými kořeny a pronikavou myslí demiurga. Malovat znamená současně poznávat a vykládat svět naší planety opic.

Petr Kovář

Galerie Václava Špály