Jan Lukas: Československý deník 

Jan Lukas: Československý deník
Artinbox Gallery, Perlova 3, Dům v Kisně, Praha 1 - Staré Město 
26. říjen 2018 - 10. leden 2019

Praha 1, Artinbox Gallery

http://www.artinbox.cz/?p=4130

Zvukový záznam z komentované prohlídky


IMG 20190109 180513 kurátorky: Helena Lukas, Nadia Rovderová

Výstava fotografií Jana Lukase (1915 – 2006) je věnována 100. výročí vzniku Československa. Představí dění v naší zemi od let první republiky, přes období dvou totalit – nacistické a komunistické, až po euforii porevolučních 90. let minulého století, to vše na pozadí osobního příběhu fotografa. Jan Lukas díky svému talentu, píli, zvědavosti i štěstí, vytvořil pozoruhodné dílo, které na úchvatných snímcích mapuje naši historii v průběhu téměř třičtvrtě století.

Realita je natolik zajímavá, že k ní už nic nechci dodat, jen zaznamenat jsem ji vždycky chtěl.“ Jan Lukas

Před více, než sto lety se narodil slavný český fotograf Jan Lukas (10. 8. 1915 České Budějovice – 28. 8. 2006 New York). Byl fotografickou legendou – jeden z prvních tvůrců, zakladatelů české fotoreportérské tradice a humanitní fotografie. V jeho dokumentárních snímcích se mu povedlo zachytit minulé století v šíři a hloubce, jakou těžko nalezneme u jiného českého fotografa. Naše výstava představuje dobu, kdy se vznikl náš stát a průběh toho, kdy se mnohdy dramaticky až tragicky tvořili naše novodobé dějiny. Navazujeme na náš úspěšný výstavní projekt Jan Lukas Lidé (1930 – 1995) z roku 2015, tentokrát jsme se však soustředili na plastický obraz vývoje země, který se Janu Lukasovi povedlo fotograficky zachytit na snímcích z let 1929 – 1995. Výstavu jsme členili do několika celků. Ve foyer představujeme Lukasovy portréty osobností, které výrazně naší historii ovlivnili, a to jak politiků: T.G. Masaryk, Edvard Beneš, Klement Gottwald, Václav Havel… tak duchovních: rabín Sicher, kardinál Beran… Hlavní sál chronologicky představuje Československo let 1929 až 1965, tato část zahrnuje idylické snímky z období první republiky pořízené v Jižních Čechách, v Praze, na Moravě a Slovensku… Podstatnou částí našeho projektu je rozšířený Pražský deník, který zachycuje období nacistické invaze a posléze komunistické diktatury. Najdeme zde snímky ze Sudet, které Jan Lukas dokumentoval během natáčení filmu Krize s Herbertem Klinem a Alexandrem Hackenschmiedem v roce 1938, pak fotografie Prahy okupované hitlerovskými vojsky, euforie roku 1945, konce války a následné neveselé události: měnová reforma v roku 1945, volby 1946, poslední Všesokolský slet v roce 1948, smrt Jana Masaryka, pohřeb Edvarda Beneše a pak tvrdý nástup komunistické diktatury v 50. letech. Rok 1965 je poslední, kdy autor dokumentoval dění v Československu. Ke svým 50. narozeninám si nadělil dramatický útěk s rodinou do Itálie, kde žil až do roku 1966 v uprchlickém táboře. V roku 1966 se mu povedlo odjet s rodinou do USA, kde žil až do své smrti v roce 2006. Zde vytvořil další unikátní snímky, které se vážou na československou historii. Zachytil třeba redaktora Jana Plannera v redakci rádia Svobodná Evropa, fotografoval newyorskou demonstraci za osvobození Václava Havla v roku 1980, ale hlavně návštěvu Václava Havla v New Yorku v dubnu 1968, kdy se zde mladý dramatik a spisovatel potkal například s Ferdinandem Peroutkou, Jiřím Voskovcem, Milošem Formanem a dalšími. Jan Lukas pak byl se svým fotoaparátem také u první porevoluční návštěvě Havla coby čerstvého prezidenta v USA, kde ho fotografoval jak v Bílém domě, tak u slavného projevu pro Americký kongres v roce 1990. Fotografií Václava Havla na Pražském hradě z roku 1995 Jan Lukas tuto svojí fotografickou kapitolu ukončil.

Malý sál galerie Artinbox nabídne fotografie, které se vážou k soukromému životu fotografa. Nahlédneme zde do fotografického alba rodiny Lukasových a jejich přátel. V klubu galerie pak najdete soubor fotografií, které zachycují kulturní dění, a to jak v Praze, tak později v New Yorku. Na fotografiích zde objevíme Jana Wericha, Jiřího Voskovce, Miroslava Horníčka, Jiřího Suchého, Jiřího Šlitra, Martina Stránského, Waldemara Matušku, Hanu Hegerovou, Ivo Ducháčka, Miloše Formana, Luise Armstronga, Nichaela Douglase a další.

Mnohé napadne, jak je vůbec možné během jednoho života vytvořit tak obsáhlé a kvalitní dílo sahající skrz téměř celé třičtvrtěstoletí? Kdo byl Jan Lukas, odkud pocházel?

„Je dobré žít déle, člověk se dočká věcí nečekaných.“ Jan Lukas

Narozen v Českých Budějovicích za vlády Františka Josefa I., umřel v New Yorku v roce 2005 v požehnaném věku 91 let. Prožil život zajímavý, plný zvratů a překvapení. Když se do středostavovské rodiny Lukasových v Českých Budějovicích v tehdejším Rakousku – Uhersku narodil syn Jan, Evropu už rok sužovala 1. světová válka. Klukovi byly tři roky, když válka skončila. Jeho rodný stát se rozpadl a Jan se stal občánkem nově vzniklého Československa. Nastala doba první republiky, dnes popisována jako doba klidu a poválečného rozvoje. Prezident T. G. Masaryk a jeho protipól Edvard Beneš vedli stát k prosperitě.

Tři roky po vzniku Československa se rodina Lukasových přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy.  Když bylo Janu Lukasovi 12 let, dostal od svého strýce dárek, který určil, kam se jeho život bude ubírat – svůj první fotoaparát. Pro fotografii se nadchnul, fotil lidi, krajinu, zátiší…  Jako mladý talent vyhrál 6. cenu ve fotografické soutěži firmy Kodak. V roce 1932 byl přijat za nejmladšího člena legendárního Klubu fotografů amatérů na Nekázance a ocitl se tak ve společnosti fotografů, jako byli: K. Hájek, V. Jírů, J. Jeníček, P. Koblic…. Inspirovala ho tvorba André Kertésze a Brassaïho, jeho snímky se začaly objevovat v prvních českých obrázkových časopisech (Eva, Ahoj na neděli). V letech 1935 -1936 se stal studentem vídeňské grafické školy, spolupracoval s tamními časopisy. V letech 1936 – 1938 získal místo fotografa a kameramana u firmy Baťa ve Zlíně, seznámil se tak s A. Hackenschmiedem, K. Ludwigem, J. Sudkem a dalšími. Reklama Silnice zpívá, kterou pro firmu Baťa vytvořili spolu s A. Hackenschmiedem, získala Zlatou medaili světové výstavě v Paříži v roce1937.

Přesto ho fotografie lákala víc než kamera a jeho fotografická tvorba postupně získávala respekt. Stal se členem skupiny Sedm v říjnu (A. Paderlík, Z. Seydl, J. Liesler a další), v říjnu 1939 spolu vystavovali v legendárním pražském Topičově salónu.

Koncem 30. let politická situace postupně přestává dávat podněty k optimismu. Lukas se rozhodl zaznamenávat společenské dění v ulicích.  Od roku 1938 tak začaly vznikat záběry unikátního Pražského deníku, který se datoval až do roku 1965, kdy se Jan Lukas vydal do emigrace. Snímky zachycují nástup dvou totalitních režimů: nástup a porážku nacizmu a uchopení moci komunisty. Na snímcích se mihnou tváře z davu i tvůrci těchto dějin: T. G. Masaryk, Edward Beneš, arcibskup Josef Beran, vrchní rabín českých zemí Dr. Sicher, Jan Masaryk, generál Dwight D. Eisenhower… posléze vystřídáni Klementem Gottwaldem, potažmo J. V. Stalinem.

V letech 1944 -1945 se k neutěšené politické situaci přidává nemoc – komplikovaný zánět kostní dřeně téměř připravil třicetiletého Jana Lukase o život. Tato indispozice rovněž zabránila vzniku dovětku k slavné fotografii rodinných přátel Vogelových, které fotil v roce 1942 před transportem do Terezína. Když se povedlo Vendulce Vogelové a její mámě utéct z pochodu smrti a vrátily se do Prahy, chtěly se nechat opět vyfotografovat, ovšem Jan Lukas v té době zápasil o svůj život v pardubické nemocnici. Nicméně fotografie dvanáctileté Vendulky Vogelové před transportem se stala možná nejslavnější Lukasovou fotografií a obletěla svět. Zde v katalogu ji doprovází i fotografie, kde je Vendulka s rodiči. Tatínek se už z transportu nevrátil.

V roce 1946 se Jan Lukas oženil s Milenou Nocarovou. V roce 1947 se jim narodila dcera Jana, v roce 1950 dcera Helena.

Po komunistickém puči v roce 1948 zanikly obrázkové časopisy, které dávaly Janu Lukasovi obživu, nicméně v roce 1949 se stal členem Svazu čs. výtvarných umělců a směl tak působit ve svobodném povolání. Nacházel si skuliny v režimem sešroubovaných poměrech a povedlo se mu vydat několik fotografických publikací s různými náměty: děti, barokní architektura a sochařství, pražské židovské ghetto… Nadále se věnoval tématům lidí, krajiny, města. V roce 1958 se na světové výstavě Expo 58 v Bruselu promítaly Lukasovy snímky v divadle Laterna Magica. V roce 1962 byla v desetitisícovém nákladu vytištěna fotografická publikace Moskva. Celý náklad až na pár exemplářů byl poté kompletně zlikvidován. Přesto kniha vychází rok nato v anglické verzi pro Spring Books, London.

Ke svým padesátým narozeninám si Jan Lukas nadělil úspěšný, i když dramatický útěk s rodinou za svobodou. Jedenáct měsíců strávili v italském uprchlickém táboře, kde vznikl pozoruhodný fotografický dokument: Italský denník. V té době bylo v jeho pražském bytě ukradeno a zničeno na 200 000 negativů. Naštěstí ty nejcennější se mu za pomoci přátel povedlo zachránit.

V roce 1966 začíná Jan Lukas nový svobodný život ve vysněném New Yorku, 26. srpna 1971 získává americké občanství.

Na Manhattanu, nejlepším novém domově, jaký si mohl vysnít, potkal staré i nové přátele: A. Hackenschmieda, A. Kertésze, J. Voskovce, M. Formana, V. Havla… Fotografoval dál, pracoval hlavně pro National Review (přes 100 titulních stránek), ale i pro další periodika. Fotografoval prezidenty Kennedyho, Nixona, Reagana a další politické a kulturní osobnosti… Paralelně pokračoval v práci na fotografických cyklech: Ostrované, Amerika podle Kafky, Pompeje / Manhattan…

V porevolučním roce 1990 se Jan Lukas opět podíval do Prahy. Nově vzniklá Asociace fotografů České republiky mu udělila čestné členství. V tomtéž roce opět fotografuje Václava Havla, tentokrát jeho návštěvu v Bílém domě a slavný projev v Kongresu Spojených států. Z roku 1995 pochází Lukasova „nejmladší“ fotografie v této publikaci – portrét Václava Havla, tentokrát jako prezidenta na pražském Hradě.

Zde se kruh uzavírá.  Nevídaná soustavnost, zvědavost, talent a pracovitost pomohly Janu Lukasovi vytvořit pozoruhodné dílo mapující naši historii během sedmi desetiletí.  Z jeho snímků je patrná empatie a laskavost. Na tu dobu neobvykle až průkopnicky využil expresivity, pohybu, jenž dodává život a dynamiku snímkům popisujícím dějinné události, které vytvořily dnešek. Je dobré se nad smyslem těchto fotografií zamyslet i v dnešní době, kdy jsou opět aktuální slova: anexe, válka, uprchlíci…  I proto jsme se při příležitosti 100. výročí narození autora rozhodli zapátrat v archivu a vyhledat snímky, kde se na postavách a obličejích lidí zračí i naše doba.

Nadia Rovderová

 

Artinbox Gallery