Co se odehrává na rozhraní světla a stínu, kde barvy i tvary v mlžném oparu splývají se vzduchem? Mezi jakýmikoliv dvěma fázemi je vždy určitá mezní situace, tajemná fáze nejasných kontur, v níž probíhá transformační proces vedoucí od jednoho stavu ke druhému. O samotných přechodových fázích toho nikdy moc nevíme a bez vymezení ve vztahu k předcházejícím a následujícím stavům je nedokážeme ani naznačit. Slovy Merleau-Pontyho na ně ale můžeme nahlížet jako na „mezery, jimiž dovnitř proniká poezie“.

Právě přechodový horizont jevů se stal leitmotivem výstavy Iry Svobodové, v jejíž tvorbě se analytický přístup k médiu malby vždy přirozeně prolínal s úvahami nad lidským životem a s reflexemi psychologických stavů. Proto se také autorka ve svých malbách dlouhodobě obrací ke geometrizovanému tvarosloví ve spojení se subtilní barevností a s plochami efemérního materiálu papíru. Křehkost čistých, prosvětlených forem nyní ještě prohloubila práce s transparentními papíry a s fenoménem barevného stínu. V nových malířských cyklech dává Svobodová nahlédnout do skrytých dimenzí malby nejen skrze průsvitné plochy papíru, ale také přímým prořezáváním papírových ploch, do nichž pak vkládá další pruhy barevného papíru. Na jedné straně tedy malířka poodhaluje to, co bylo divákovi dosud skryté, na druhou stranu ovšem ve výstavě umisťuje své malby do shodně barevného prostředí, čímž naopak dominantní aspekty maleb potlačuje. Svobodová tak znejasňuje představu o tom, co je podstatné – jestli to, co nám přístupné na první pohled, anebo spíš to, k čemu se musíme trpělivě a soustředěně propracovat.

Trafo Gallery