Tři a třicátý ročník výtvarnického festivalu v areálu Bubec Čestmíra Sušky se nesl ve znamení duchovna s podtitulem nebepeklo. Výstavu připravila kurátorka Daniela Kramerová, která je členkou umělecké rady Studia Bubec. Považuje to za velkou příležitost svobodné realizace. Akce s bohatým doprovodným programem se uskutečnila o víkendu 16. a 17. června 2018.

 

IMG 20180616 161414Z úvodního slova Daniely Kramerové:

Česká společnost se obvykle prezentuje jako ateistická, je zde málo církevních obřadů a slovo hřích se nejčastěji používá v souvislosti s dietní chybou. Spíš to souvisí s nedůvěrou v tradiční církevní instituce. Duchovní potřeby tady jsou, ale nacházejí si méně oficiální kanály.

Duchovní tématiku jsem vyjádřila obvyklou představou o posmrtném životě, tedy symbolikou nebe a pekla. Tyto významy jsou důležité i ve smyslu obecného dobra a temných stránek. Nebe a peklo jsem v názvu spojila, protože tyto věci se většinou nevyskytují odděleně. Současné pojetí nebe se v umění dostává do abstraktnější roviny a nemá vztah k hmotnému tělu a to na rozdíl od historických figurálních výjevů. Peklo je stále vnímáno jako nejtemnější stránka, ale objevuje se také kult Satana. Nebývá chápán vždy negativně, je spojován s pudovou energií, která je nutná pro umělecký vývoj.

Představy současné katolické církve jsou v souvislosti s papežem Františkem vyjádřeny takto: “Papež zrušil místa, kam se měla údajně odebrat duše po smrti, peklo, očistec a nebe. Zastává názor, že duše, které nečinily pokání, přestanou existovat. Ti co se osvobodili od zlého, budou přijati do věčné blaženosti.” Je otázka, nakolik jsou akceptovány celou církví, ale představují její progresivnější pól.

Zdálo by se, že současné umění se odkláněním od klasické figurace stává méně duchovním. Jednak ale existují proudy, které navazují na tradiční pojetí a navíc umění veškeré může mít vlastnost, že existuje mezi světem smyslovým a transcententním. Dotýká se světlých a temných stránek. Na nás je, abychom se dívali a objevovali mosty mezi těmito světy.