Projekt „Vivisekce. Význam těla“ je na jedné straně pohled na moji vlastní kreativitu, pokud jde o přítomnost motivu lidského těla (obvykle nahého), na druhé straně je to moje reakce na současnost, kdy různé „rány“ infikují naše mysli a těla. Tělo, ohrožující druhé, takto maskované, sociálně oddělené, existující v pandemických sektorech, se dvojnásobně stává izolací pro ducha. Osamělost podobně zhoršují další rány: atrofie empatie a tolerance, postmoderní přebytek generující prázdnotu, chronická nedostatečnost lásky nebo společná zrada, na níž reaktivně odpovídá tělesná schránka – dimenze neodlučitelná od psychiky. Tělo otupí, stáhne se, rozpadne se, zakryje ho, působí destruktivně proti sobě, morbidně klesá nebo roste v aktu negace nebo – jako by se bouřilo proti pocitu nedostatku – sáhne po smyslech: chce zářit nahé, formovat se díky provedeným gestům, srazit se s tělem někoho jiného a zapřít pocit odosobnění; prostřednictvím tření materií vykreslit to, co je duchovní. Citované dichotomie jsou osami projektu. V realizovaných a plánovaných cyklech se jako hlavní objekty objeví žena a muž – společně a samostatně. Postavy jejich tělesnosti se stávají základními znaky narativního jazyka o současných dimenzích osamělosti a komunity.Zbigniew Bajek

Vivisekce Zbigniewa Bajka podporují rozvětvený pilíř, jehož stavebním kamenem je mnohoznačnost významu. Význam zde zachycuje podstatu a důležitost, přičemž nepřestává ve vytváření znamení. Klíč k vivisekci tkví v tomto slově. Značení těla (kladení znaků) se stává nástrojem pro zkoumání významů (kladení otázek). Umělec, dávající význam tělu – ač vlastnímu či cizímu – hloubá: Co jsi zač? U koho bydlíš? Půjdeme spolu nebo proti sobě? Bajkova významovost těl – barvou, fotografickým obrazem, slovem – se zdá být touhou vytetování identity, demonstrace ducha. Vivisekce hovoří o jeho bádání naživu – živě – a v živém těle.

Bronka Nowicka

Dům umění a kostel sv. Václava v Opavě