Jajoi Kusamaová patří mezi výrazné osobnosti moderního umění a její díla slaví (nejen komerční) úspěch i v době sociálních sítí. Věnuje se široké škále uměleckých aktivit, její umělecký rukopis je však snadno rozpoznatelný. Pro tvorbu, která zahrnuje sochařské objekty a instalace, kresbu, malbu i performance, jsou charakteristické puntíky a výrazná barevnost. Oblíbeným motivem Kusamaové jsou také dýně. V pokročilém věku se navíc Kusamaová stala hvězdou Instagramu, kde si značnou popularitu získalo pořizování selfie z jejích vizuálně atraktivních instalací.

Jajoi Kusamaová se narodila 22. března 1929 v japonském provinčním městě Matsumoto ležícím v prefektuře Nagano. Prožila nepříliš idylické dětství. Výrazný výtvarný talent její vlastní rodina nepodporovala. Od své nejmladší dcery rodiče očekávali, že se dobře provdá za toho, kdo jí bude určen. Traduje se, že Jajoina matka výkresy své dcery trhala a ničila. Traumata ještě v dětském věku vyústila v halucinace, ve kterých se zjevovaly barevné kruhy a puntíky a k malé Jajoi promlouvaly květiny a dýně. Tyto halucinogenní motivy pak později prostupují celou tvorbou Kusamaové, pro kterou je výtvarné sebevyjádření jistou formou terapie.

 Jajoi Kusamaová ve své typické červené paruce a šatech s puntíkovým vzorem /Jajoi Kusamaová: Infinity net [PQBME], 2017

Obr. 1.  Jajoi Kusamaová ve své typické červené paruce a šatech s puntíkovým vzorem
Obr. 2.  Jajoi Kusamaová: Infinity net [PQBME], 2017

Za druhé světové války, dalším temném období v jejím životě, byla Kusamaová ve věku 13 let přidělena na práci do továrny na výrobu padáků. Seznámila se zde s prací s tkaninami a látkami a naučila se šít. Po práci se věnovala výtvarnému umění, aby zaplašila halucinace a špatné myšlenky. Podle soudobé zprávy místních novin, zveřejněné v souvislosti s první výstavou jejích prací, tvořila Kusamaová v této době až 70 akvarelů denně.

Po válce se krátce věnuje studiu tradičního japonského výtvarného umění v Kjótu (své rodině navzdory), ovšem přílišná svázanost tradicemi se jí příčí a hledání osobní i tvůrčí svobody ji dovede k zájmu o západní umění – a především o americkou avantgardní scénu. V polovině padesátých let 20. století se odhodlá k velmi odvážnému kroku na tehdejší dobu a rozhodne se opustit rodné Japonsko a usadit se v daleko liberálnějším New Yorku, kde se chce plně věnovat výtvarnému umění. Musí překonat jazykovou bariéru a předsudky genderové i rasové.

Benátské bienále v roce 1966: Jajoi Kusamaová stojící v Narcisově zahradě v přímé interakci s kolemjdoucími

Obr.3.  Benátské bienále v roce 1966: Jajoi Kusamaová stojící v Narcisově zahradě v přímé interakci s kolemjdoucími

Kusamaová v této době tvoří své obrazy přímo podle svých halucinací. Kromě motivu puntíků, který se stává charakteristickým poznávacím znamením jejích děl již od raných fází její kariéry, vznikají také „nekonečné sítě“ (tzv. Infinity Net). Tak sama autorka nazývá plátna, často velmi rozměrná, pokrytá opakovaným drobným vzorem z oblých tvarů či smyček. Cílem je vzbudit dojem, že zvolený vzor přerůstá přes okraj plátna a pokračuje až do nekonečna. Tento minimalistický směr sebevyjádření, později střídá zájem o pop art a performance a Kusamaová se stává přední představitelkou newyorské avatgardy.

Ve veřejnou známost vstoupí v šedesátých letech, kdy organizuje happeningy na známých veřejných prostranstvích New Yorku. Obvyklou součástí těchto perfomancí je, že Kusamaová na protest proti probíhající válce ve Vietnamu či jinému ožehavému společenskému tématu maluje barevné puntíky na nahá těla aktérů. Toto skandální počínání má sice velkou publicitu, zároveň však prohlubuje už tak velkou propast mezi umělkyní a její rodinou žijící v konzervativním Japonsku.

Yayoi Kusama INFINITY MIRRORED ROOM - THE SOULS OF MILLIONS OF LIGHT YEARS AWAY , 2013

Obr. 4.  Jajoi Kusamaová: INFINITY MIRRORED ROOM - THE SOULS OF MILLIONS OF LIGHT YEARS AWAY (2013)

V roce 1966 se Kusamaová účastní Benátského bienále s instalací nazvanou Narcisova zahrada (Narcissus Garden). Kinetický koberec, jak Kusamaová nazvala svou instalaci sestávající se ze stovek zrcadlových koulí, byl instalován na trávníku vedle jednoho z pavilonů. Umělkyně krátce po instalaci začala jednotlivé koule nabízet a prodávat kolemjdoucím za symbolickou částku, tomuto počínání však organizátoři bienále učinili přítrž a celý případ byl medializován. Otázka, jak daleko může umělec zajít při propagaci vlastního díla, byla zároveň hlasitou kritikou soudobého trhu s uměním.

Na počátku sedmdesátých let 20. století se Kusamaová vrací zpět do Japonska, a to ve značně špatném psychickém stavu. Trpí deziluzí a depresemi, pokusí se o sebevraždu a není schopná nic tvořit. V roce 1977 se proto dobrovolně uchyluje k dlouhodobé hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Tokiu a snaží se vyrovnat se svými vnitřními démony. V rámci arteterapie si pak zařizuje ateliér v blízkosti léčebny a znovu se neúnavně pouští do umělecké tvorby. Kromě výtvarného umění se věnuje i literatuře a píše surrealistické básně a prózy.


Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století se vrací do popředí světové umělecké scény sérií úspěšných výstav a v roce 1993 je navíc první ženou, která oficiálně reprezentuje Japonsko na Benátském bienále. Prezentace jejího díla mimo jiné obsahovala i tzv. Mirror Room (Pumpkin), zrcadlovou místnost s objekty – dýněmi, samozřejmě pokrytými ikonickými kruhovými vzory.

Yayoi Kusama All The Eternal Love I Have for the Pumpkins 2016

Obr. 5.  Zrcadlová místnost s ikonickými dýněmi: Jajoi Kusamaová - All The Eternal Love I Have for the Pumpkins (2016)

Od konce devadesátých let se postupně koná celá řada retrospektivních výstav v prestižních světových galeriích a zájem o její tvorbu roste natolik, že v roce 2008 získává rekord za nejvýše vydražené dílo žijící umělkyně. Kromě toho se věnuje i módě a designu. Spolupracuje s předními značkami na světovém trhu, mimo jiné navrhuje i ucelenou řadu produktů pro kolekci Louis Vuiton. O jejím životě a tvorbě byl natočen dokument Kusama: Infinity (2018). V Tokiu bylo roku 2017 otevřeno Muzeum Jajoi Kusamaové.

Video 1.  Oficiální trailer k filmu Kusama: Infinity (v anglickém znění)

Překvapivé může být, že i přes svůj pokročilý věk, je dobře známa i ve virtuálním prostředí sociálních sítí. Mladá generace uživatelů Instagramu si oblíbila pořizování sefie právě z jejích výstav a instalací, které si pohrávají s vizuálně psychedelickými dojmy. Kusamaová přitom své první zrcadlové místnosti (mirror rooms), které nyní (znovu objevené) slaví úspěch na Instagramu, vytvořila již v šedesátých letech 20. stol.

Široký záběr díla Kusamaové (pop art, avantgarda, minimalismus, konceptuální umění, art brut) je obdivuhodný. Nicméně kritické ohlasy této umělkyni vždy vyčítaly přílišný hlad pro medializaci vlastního díla. Ačkoliv komerční úspěch jako takový není pro Jajoi Kusamaovou nijak zásadní, její tvorbou se prolíná silné odhodlání uplatnit svůj talent, následování své vize a boj s předsudky všeho druhu. Překonala svá traumata z dětství i nástrahy duševní nemoci. Umění se pro ni stalo léčivou silou, kterou následuje neúnavně dál a dál.

Text: Lucie Šimánková