tereza sylvafotografie, básně, recenze









Tereza Sylva vždy trpěla na úzkosti a panické záchvaty. Do svých dvaceti šesti zvládala vše bez léků pomocí psychoterapie. Zvrtlo se to právě ve dvaceti šesti – přepískla to s prací, vzala si toho na sebe moc a skončila na psychiatrické klinice ke Karlovu. Diagnóza? Schizoafektivní porucha. Z toho období si pamatuje malé útržky – terapie na Karláku, procházky s přítelem, celý život od nuly... Intenzivní psychoterapie, pobyty ve dvou stacionářích. Diagnóza se postupně proměňovala – Tereza Sylva se momentálně léčí s hraniční poruchou osobnosti – emočně nestabilní typ. Básně jí pomáhají rovnat si sebe sama, popisuje všednodennosti, vydala jednu sbírku básní – První ranní vlnobití. Zúčastnila se několika literárních soutěží. Její básně pravidelně vychází na Dobré adrese, v Herberku, Tvaru nebo Hostu.

 

 

 


cvokhouse

 

chtít domů

k tobě

poobědové slzy

chvilka dojetí

- sousedi nám dovolili upravit si zahrádku na dvoře

budu pěstovat rajčata 

běháš po městě a úřaduješ

já na psychiatrii řeším sračky 

mříží prosvětluje jarní slunce

čekám na terapeutickou skupinu


ke karlovu 11

 

ke karlovu 11

mříže v oknech

pohlazení zdravotních sester

vyměnily jsme si narcisky 

na pětce běhá chlapec s křížema na krku

spletené copánky ve fousech


růžová

 

paní s růžovými vlasy prochází každé ráno parkem
ptáčci prozpěvují
díky za každé nové ráno

Marcelka po ránu pláče

bojí se kreativních technik

objednala jsem si karbanátek s kaší
procházím dlouhou chodbou
bojím se zodpovědnosti

každé ráno elicea

jak se dneska máš má milá
ale jo jde to
smutky zahnat cigaretou


perverzní vztah

 

perverzní vztah
otce a dcery

jsem trochu matka
trochu manželka
k objektu chovám lítost…

je to spratek
ten váš táta
říká
a ten druhý říká
jsi přeci napůl on!

perverzní vztah
otce a dcery
jsme žabomyší válka
a já pořád hledám
- ztraceného tatínka


sprcha

 

v rádiu vyhrával saxofon
vzduch páchnul po pivu

kapičky ze sprchy dorážely na zkřehlé tělo
s opatrností našlapovat samotu


borderline

 

pan Jiří má zpoždě
poslouchám hlahol výtahu
4. podlaží - vžuc!

Marcelka se dnes celý den smála a vyprávěla, jak si doma povídá s rodinou
Jana vyprávěla o hraniční poruše osobnosti
Ivě bylo blbě
a já si šla koupit sýrovou housku s Milenou

Dnes je 22. března 2018, svátek má Leona


ptáček v kleci

 

nepustit ven

ptáčka v kleci

přiskřipli mi křídlo

říkají tomu porucha myšlení

schizoafektivní porucha

venku cvrlikají kosi


insomnia I

lednička hučí v pravidelných intervalech jednou za hodinu a půl
venku kape déšť na plechové kolo
oknem proudí čerstvý vzduch


insomnia II

když jsem měla vás
tak se člověk taky nevyspal
ale nevadilo to
protože prostě musel nějak fungovat
povídala máma


insomnia III

schovat se pod tvé křídlo
hlavou se opřít o tvé rameno
dýcháš chrápeš zvedá se ti břicho
špunty do uší nestačí


papírové šaty

neměla byste chodit v papírových šatech do deště

jasně, vezmu si pláštěnku
jste jako stromek, co vyrostl bez tyčky
a pak se doma na chodbě bavíme o mé nové diagnóze

mažeš si chleba s hořčicí a mezičase mi dáváš malý pusy
opírám si hlavu o tvé rameno u filmu

venku se setmělo
vrtím se v posteli


nebojím se

 

odešla a nechala mě samotnou ve fialovém pokoji s růžovými závěsy

/už 27 let se tvářím statečně/
člověk někdy za blbiny schovává svůj vnitřní smutek. zažila jste toho opravdu hodně.
říká rozumně pan jiří.

angelika nosí černé slzy ve tváři. její maminka je znepokojena nedocházkou. co asi sama doma dělá? pláče? hádá se s přítelem? balí zboží v tescu? učí se na maturitu? myslí na bohnice? křičí?

dívám se na déšť zamřížovaným oknem. poslouchám zvuky plastových táců na oběd. prohlížím si fotolampu co léčí deprese. sleduji zdravotního bratra. nebojím se elektrošoků. nebojím se pořezaných zápěstí. nebojím se.