uvodni eva smalba

 stránka autorky na Facebooku

 

 

 

 

 

 

eva s obrazek

Vyrůstala v rodině, kde nebylo daleko k násilí. Psychické týrání a zneužívání bylo u nich doma na denním pořádku. Dlouhé roky trpěla pocitem viny toho, že mohla za to, jak se dospělí lidé chovali k ní. Svazoval ji panický strach z křiku, jež druzí protkávali kritikou a nadávkami, že je k ničemu, zlá zrůda a všem ničí životy, před čímž dlouhé roky utíkala sebepoškozováním a nesčíslnými pokusy o sebevraždy. Tyto stavy protkávaly i psychotické záchvaty. Následkem tohoto pobývala na psychiatrii více jak doma a dostala celou škálu diagnóz. Depresivní syndrom, hstrionský syndrom, aspergerův syndrom, bipolární afektivní porucha a jiné poruchy osobnosti. Doktoři si s ní nevěděli rady. Na čas skončila i na vozíku. Padl návrh na zbavení svéprávnosti. Další doktoři jí předpovídali, že se zdravotní stav bude jen zhoršovat. Vyhrožovali jí, že zůstane do konce života na psychiatrii. Láskyplný vztah k umění ji přivedl k tomu, že vydávala básničky v regionálním tisku. Později jí vyšla kniha Dotyky zla aneb nezletilá milenka. Do veršů vepisovala každý pocit a kladla si otázky, proč jsou lidé na sebe zlí, proč jsou nemocní a kde se berou handicapy. Dnes už vystoupila z role oběti a dopsala knihu Doteky lásky, kterou zdobí vlastní ilustrace. Kniha vepsaná do veršů a drobných povídek, je právě vodítkem k tomu, jak žít šťastný a naplněný život. Je to nejtěžší práce, kterou člověk musí odvést sám na sobě. Vlastní zkušenosti získané životem předává tam, kde lidé sami potřebují podporu. Nikdy se nezdráhá učit umět. Je až neskutečné slyšet, že po dlouhodobé podnětné péči se malé dítě dostává z pásma středně těžké mentální retardace do pásma lehké mentální retardace. Eva nám vypráví o tom, že to je jenom ochota lidí opustit nepotřebné a svazující. Je to jen kouzlo chtít jít naproti životu a naplno ho začít žít s chutí vydat ze sebe to nejlepší a stát se tak volným a šťastným.

 

Vidět

Zaslechla jsem zpěv ptáků
a uviděla sebe.
Zaslechla jsem mávání jejich křídel
a rozjasnilo se nebe.

Spatřila jsem ptáky v korunách stromů
a začala se smát.
Spatřila jsem letící lásku
a začala sama hřát.
 

 

 

Výbor z knihy: Doteky lásky…

 

Bezpodmínečná láska

Láska, ta nic neřeší,
ta prostince je.
Jasná, šťastná, veselá,
jen se z bytí raduje.

Láska, to je život,
neklade si podmínky,
není nad to rozeplát,
v očích jasné plamínky.

Smyslem života je život.
Bytí teď a tady,
v lásce s láskou pro lásku,
bez sebe sama zrady.

 

Vyznání

Když jsem spatřil tebe,
tak jsem spatřil věčnost.
Když jsem uviděl tebe,
tak jsem uviděl i život.
Hravý, něžný, dovádivý, šťastný,
který prostince, je.
Když jsem uviděl tebe,
probudila se ve mně láska.
Miluji.
Vískám tě ve tvých vlasech
a větší krásu krás jsem

před tím nespatřil.
Ta jemnost, hebkost
se sametovým nádechem
a sluníčkovou barvou.
Sama jsi jako slunce na obloze,
když se mě při ranním rozbřesku

opře do tváře.
Když se ke mně přivineš
a položíš hlavu na rameno,
vím, že jsem to já sám.
Miluji tě, má druhá půlko
mého já.

 

Když mír z tebe pramení

Když noc se potká se dnem,
tak ránu sbohem dá.
Čí sen sám teď sníš,
den se pozeptá.
V noci spánkem léčíš se
a ve dne sníš svůj sen.
Slastnou se pak stává
černá noc i bílý den.
To chvíle teď ti odpoví,
když hledáš sebe samého.
Ať máš slunce nad hlavou,
či lunu v noci bdící,
jsi energie ducha,
svůj sen si snící.
Člověk, co ho žije,
srdce, které bije.
Noc i den je chvílí teď,
sám sebe znáš nazpaměť.
Už není myšlenky, co bolí.
Jen ta chvíle sama,
do tvého ráje brána,
když mír z tebe pramení,
jsi rázem rájem na zemi.
Tím sladkým rajským poupětem,
co přemění v ráj celou zem.

 

Na vlně lásky

Na vlně lásky se nechám vynést do oblak.
Se smíchem moři zamávám.
Rozhodnu se letět jako pták,
se sluncem si ruku podávám.

S deštěm do moře zpět prším,
na ostrov rozplácnu se v klidu.
Světelný ohňostroj srším,
delfíni mají ze mě hlínu.

Pak si s nimi dám vodní pólo.
Pro zábavu, jen tak.
Hvězdná noc nám hraje sólo,
je jenom teď a žádné pak.