Stručným, ale intenzivním exkurzem do díla malířky a grafičky Dany Puchnarové je komorní výstava v Galerii Navrátil v Praze-Karlíně. Její koncepce a rozvržení do dvou místností galerie respektuje a současně akcentuje výrazný předěl, který pro autorčin myšlenkový vývoj i umělecký projev znamenal rok 1964. Výstavu připravil galerista Miloslav Navrátil a úvodním slovem při vernisáži zahájil historik umění Vlastimil Tetiva. Expozici, připomínající letošní osmdesáté narozeniny umělkyně, je možné navštívit ve všední dny do 14. prosince.

 

Obr.1 Poutnici 1963

Rané období tvorby Dany Puchnarové reprezentují malby a několik kreseb z období studií na AVU v ateliéru prof. Karla Součka. Náměty raných obrazů představují nejčastěji imaginární i reálné portréty, dokumentující hledání vlastního výrazu spojené s výzkumy v oblasti malířské techniky. Podobizna spolužáka – malíře Zbyška Siona je ukázkou toho, jak od počátku šedesátých let proniká do díla Puchnarové technika strukturální malby. Sugestivní obraz Zastavení na cestě z roku 1963 je ukázkou monumentálního triptychu s metafyzickým námětem Poutníci, v němž kulminuje figurativní linie autorčiny tvorby.

Souběžně s figurativní tvorbou se v první polovině šedesátých let rozvíjí v kresbách, malbách, grafických listech i monotypech abstraktní projev Puchnarové. V té době ve světě vládne výtvarné abstrakci umění informelu, které se přes restriktivní odpor komunistického režimu rychle prosazuje i v progresivní tvorbě v tehdejším Československu, zejména mezi mladými umělci a studenty Akademie. Bohužel, prezentace informelní tvorby Dany Puchnarové, která je součástí tohoto v dějinách českého umění významného proudu, je v aktuální expozici omezena na jediné, byť znamenité dílo.

 Obr.1.  Zastavení na cestě z triptychu Poutníci, 1963

 

 

 

 

 

 

 

Obr.2 LIT 1964Jedná se o malbu na dřevě Lux in tenebris lucet z roku 1964, která náleží do rozsáhlého cyklu autorčiných kreseb, maleb a strukturálních grafik z první poloviny šedesátých let Geometria Spiritualis. Expresivní olejová malba je provedena na masivní dřevěné desce, jejíž povrch je zbrázděný propalováním i početnými trhlinami a vrypy a zneklidněný asambláží z nití, drátů a drobných kovových předmětů. Z temných hlubin zmučené hmoty slabě prosvítá skryté, zvolna se vynořující světlo, jehož zářivost je technicky dosažena rozptýlením mosazných pilin v průhledné epoxidové vrstvě. Archetypální a významově bohatý námět díla lze interpretovat v několika rovinách, včetně teologické, jak naznačuje biblický citát v jeho názvu.

 

 Obr.2. Lux in tenebris lucet z cyklu Geometria Spiritualis, 1964

 

 

 

 

 

Jestliže obraz Lux in tenebris lucet symbolicky uzavírá jednu zásadní etapu tvorby Dany Puchnarové, obraz Kříž z parabol (1965) stojí na počátku jejího nového, podstatně odlišného směřování. Malba sestává ze soustavy identických bílých, vzájemně se pronikajících parabolických linií, uspořádáných v monochromním karmínovém poli do formy zdvojeného kříže. Pro nový cyklus autorčiny tvorby Geometria Mechanica se stává charakteristickým rysem tendence od spontaneity ke geometrii, od nedeterminované struktury k jasnému geometrickému řádu. Lze dokonce usuzovat, že přechod od Geometria Spiritualis ke Geometria Mechanica představuje – jistě ne absolutně, avšak do určité míry – posun od transcendence k imanenci.

 

Obr.3 Kriz z parabol 1965

Obraz Kříž z parabol dominuje souboru maleb  v druhé části expozice, prezentující tvorbu Puchnarové od zlomového roku 1964 až k bezprostřední současnosti. V druhé polovině šedesátých let i v následující dekádě  autorka zkoumala možnosti  elementárních tvarů i různě složitých křivek k vyjádření fyzikálních sil a energií, vlnění a interferencí. Vedle izolovaných  tvarů studovala také dynamický účinek jejich uspořádání  v obrazovém poli z hlediska rytmu, fázového posunu a překrývání. V této oblasti se nechávala inspirovat svým blízkým vztahem k hudbě a analogiemi mezi hudebním kontrapunktem a výtvarnou kompozicí.

Velkým tématem v díle Dany Puchnarové se stal vizuální účinek čistých (nelomených) barev v obrazové kompozici a jejich aktivující, regenerační a harmonizující působení na lidskou duši. K zesílení účinku čistých barev používala malbu v lazurních vrstvách na zářivě bílém podkladě. V pozdní tvorbě dospěla k omezení barevné škály na pouhé tři základní tóny – červenou, zelenou a modrou. Toto pravidlo však nebylo přijato za dogma a nebránilo mísení základních tónů ani případné aplikaci dalších barev. Výzkum barev přivedl autorku také k nalezení osobité grafické techniky, při níž tiskla monochromní litografie na průhledný pauzovací papír, listy v různých barvách vrstvila na sebe a adjustovala do tabulí z plexiskla, volně zavěšených v prosvětleném prostoru.

Obr.3. Kříž z parabol z cyklu Geometria Mechanica, 1965

 

 

 

 

 

 

Obr.4 Tkan zivota 2006

V devadesátých letech začala Dana Puchnarová souvisle pokrývat obrazové pole pravidelně uspořádanými identickými elementy. Do její tvorby tak vstoupil fenomén sítí, který se stal ústředním tématem jejího nejrozsáhlejšího, dosud neuzavřeného cyklu. Ze tří možností pokrytí roviny identickými obrazci autorka zavrhla tu nejjednodušší, v dějinách umění ostatně již nesčetněkrát prozkoumanou, totiž použití čtvercových elementů. Její sítě, vytvářené spojováním trojúhelníkových nebo šestiúhelníkových elementů, mají vedle své vizuální neomšelosti proti čtvercovým sítím nejméně dvojí další významnou přednost. Jednak vnášejí do kompozice soustavu diagonál a s ní i dynamický impuls, jednak triviální dvouosou symetrii nahrazují bohatší symetrií tříosou. Ta umělkyni přímo vybízí k tomu, aby těžila z nepřeberných variací vztahů mezi třemi osami a trojicí preferovaných základních čistých barev – červené, zelené a modré.

Obr.4. Tkáň života z cyklu Sítě, 2006 (ukázka tvorby technikou vrstvené litografie, která není součástí výstavy)

 

 

 

 

 

Obr.5 Prorustani systemu 1998

Pro vnímavého diváka není těžké pochopit, že Puchnarové obrazy sítí nejsou pouze prvoplánovými, vizuálně efektními variacemi elementů v obrazovém poli ve stylu konkrétního umění, ale malbami určenými k vnitřnímu ztišení, usebrání a soustředěnému vnímání, jinými slovy ke kontemplaci. Jejich tušenou souvislost s buddhistickou ideou univerzálního kosmického vědomí potvrzuje autorka v jednom ze svých textů citátem pozoruhodné metafory: „Buddha přirovnával vesmír k nekonečné síti, složené z bezpočtu drahokamů, vybroušených do bezpočtu plošek, v nichž se odrážejí ostatní drahokamy v síti.“

V nespočetných pracích na téma sítí si Dana Puchnarová klade pravidla, limitující volbu a uspořádání tvarových elementů, výběr a kompozici barev. Systematicky zkoumá výtvarný potenciál zvolené soustavy omezení a v okamžiku jeho vyčerpání neváhá pravidla překročit, případně nahradit novými. Dobře to lze dokumentovat malbou Prorůstání systémů (1998), kde se v diagonále obrazového pole střetávají dvě sítě, složené z identických šestiúhelných elementů v odlišné barevné kombinaci: síť modro-zeleno-bílá se sítí modro-zeleno-červenou. V okolí linie setkání obou sítí je determinismus barevné kompozice narušen náhodným střídáním barevných elementů. Porušením pravidel vzniká krása a život – obojí logikou definic nepostižitelné.

Obr.5. Prorůstání systémů z cyklu Sítě, 1998

 

Další informace o výstavě: Galerie Navrátil Praha

 

 

 

Autor: Jiří Bernard Krtička

Fotogalerie výstavy: