Od čtvrtka 16.5 do neděle 19.5. proběhl v Mnichově již desátý veletrh současného umění STROKE. Založili jej bratři Marco a Raiko Schwalbeovi s cílem vyvést umění z etablovaných galerií a přiblížit ho k člověku. Podle vlastních údajů je STROKE s více než 180.000 návštěvníky za posledních sedm let vedoucím festivalem soudobého umění v Německu. Cílem tohoto veletrhu mladého umění a subkultury je nabízet cenově dostupná díla z oblasti street art, urban art, digitálního umění a designu.

01 Alexandra LukaschewitzCo tedy bylo v bavorské metropoli k vidění? Veletrh ovládla malba, překvapila textilní tvorba a zastoupena byla i koláž. Objevila se fotografie a grafika, hlavně sítotisk, částečně plastika či objekt, i když tato tři odvětví byla k vidění spíše sporadicky. Samozřejmě nesměl chybět nejznámější streetartový umělec Banksy, zastoupený berlínskou galerií Kultur Späti.

Hned u vchodu návštěvníky uvítaly panely upozorňující na porušování Mezinárodní deklarace lidských práv. Ve skurilních podobách „Scars of Democracy“ se představili Angela Merkelová, Nicola Sarkozy a jeho žena Carla, Donald Trump, Recep Tayyip Erdoğan, Vladimír Putin nebo Silvio Berlusconi. Jednalo se o výsledek kooperace mezi umělcem s přezdívkou Capo a agenturou Serviceplan/Plan.Net. Mnichovský festival však v žádném případě nebyl politickou proklamací. Mladé umění bylo celkově nepolitické. Bylo kritické, občas lyrické, někdy objevné, jindy hravé a hlavně hodně barevné, chvílemi bizarní.

Obr. 1. Ukázka tvorby Alexandry Lukaschewitz

Malba, ačkoliv byla převládajícím médiem, splývala spíše v jeden celek. Jednalo se o směs graffiti a pop artu. Nebylo to však „pravé“ umění z ulice, graffiti vytržené odněkud ze zdí, ale malba na plátno, desku či karton. Tematicky převládala figura, portrét a překvapivě se objevilo i mnoho zvířat. Z řady tancoval Alexander Boyko, vlastnící v Mnichově tetovací studio. Zastoupen byl „svatými obrazy“, které na první pohled připomínaly svaté obrázky našich babiček. Hlavní figury, například malého Ježíška, si ale upravil po svém.

Textilní tvorbu prezentovala například norimberská Bunsen Goetz Galerie, která vystavila háčkované objekty Patricie Wallerové a minimalistické výšivky květin na černém podkladě Victorie Martinové. Zajímavé byly i tzv. coudrage – technika při které se vrství a sešívají různé látky do obrazového celku – Franzisky Polzer-Foremanové. Mohli bychom zmínit ještě Jeffa Koonse a jeho design tašek od Louise Vuittona, i když tento známý umělec rozhodně není typickým představitelem street artu ani žádné jiné subkultury.

02 Franziska Polzer Foreman coudrage

03 Sebastian Hertrich

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obr. 2. Coudrage z ateliéru Franzisky Polzer-Foremanové

Obr. 3. Ukázka tvorby Sebastiana Hertricha

Ačkoliv si STROKE nárokuje být mezinárodní platformou, nejvíce umělců pocházelo z Německa. Jako jediného českého zástupce jsem našla umělce s přezdívkou Lacmo, jehož jsem identifikovala podle malby s názvem „Znojmia“. Mé sympatie získala Alexandra Lukaschewitz, která vytváří zvířata a pohádkové postavičky z papíru a jejíž dětský svět se lišil od všech ostatních. Dále Sebastian Hertrich, jenž obaluje deskami z počítače povrchy objektů a soch a z různobarevných počítačových desek tvoří i obrazy s krajinnými motivy. Stejně jako v případě Ariane Kippové, která skládá abstraktní obrazy z rozřezaných plastových lahviček od šamponu, se jedná o materiál, jenž nás obklopuje a jehož estetickou kvalitu nevnímáme. Oba umělci nechali originálně vstoupit do umění každodennost a otevřeli možnost nového pohledu na svět.

STROKE byla prezentace (nejen) mladého umění ve všech jeho možných podobách. Jako doprovodný program nabízela koncerty, přednášky, posezení v barech, after show party nebo možnost nechat si něco vytetovat. Rozhodně přinesla do města jinou atmosféru – takovou, která by měla být s uměním spojena.

Autorka: Eva Čapková