Situaci uprchlíků ve 23 zemích světa zmapoval čínský umělec Aj Wej-wej, který sám získal politický azyl v Německu. Apeluje na světové mocnosti, aby převzaly odpovědnost a splatily dluh za rychlý ekonomický rozvoj. Do českých kin má v příštím roce snímek uvést společnost Bonton na základě licence, kterou zakoupila Národní galerie v Praze. Za přítomnosti autora proběhla domácí premiéra 14. prosince 2017 v kině Lucerna.
Národní galerie s Aj Wej-wejem spolupracuje dva roky a letos 19. března ve Veletržním paláci zahájila jeho největší site specific projekt Zákon cesty. “Národní galerie by neměla zapomínat na společenskou zodpovědnost a proto se snažíme vytvářet kritickou koncepci. Nezabýváme se pouze krásou, ale také aktuálními sociálními problémy,” uvedl ředitel Jiří Fajt. Národní galerie koupila licenci filmu pro ČR a Slovensko a uvádět jej bude společnost Bonton Film. Nyní se jedná o uvedení na Febiofestu v březnu 2018 a poté distribuci do kin. Film byl vybrán na festival v Benátkách a od té doby se dostává na světový trh. Aj Wej-wej již procestoval třicet míst zeměkoule, aby se účastnil debat o svém dokumentu. Snímek se také dostal do užšího výběru na ceny Oskar.
Aj Wej-wej v roce 2015 znovu získal právo cestovat. Poté odjel do Berlína a získal politický azyl. Berlín se podle něho stal okem evropské migrační bouře. V Německu je 1,2 milionu uprchlíků, na celém světě je to 65 milionů lidí na útěku. Umělec se systematicky začal zabývat tématem migrace. Odjel na ostrov Lesbos, kde je asi půl milionu uprchlíků, kteří přišli přes moře z Turecka. Vytvořil výzkumný tým, navštívil Turecko, Jordánsko, Libanon, Izrael, pásmo Gaza, Irák, Afghánistán, Pákistán, Keňu, Bangladéš, Barmu. Natáčeli také ve Francii, Itálii i na mexicko americké hranici. Natočení materiálu trvalo osm měsíců a vystřídalo se při něm tisíc členů týmu. Další půlrok následovala postprodukce. Celkem tvůrci navštívili 23 zemí a 40 uprchlických táborů, provedli na šest stovek rozhovorů a udělali devět set hodin záběrů.
Dílo se věnuje komplexně tématu migrace. Nejen z oblastí válečných konfliktů, ale také míst hladomoru, drastických změn klimatu a ekologických problémů. Průměrný uprchlík má tento status přibližně dvacet pět let. Nově se uprchlická krize rozvinula v Barmě, tamní tábory jsou jedny z největších na světě a žije v nich na 800 tisíc osob. “Aj Wej-wej ukazuje uprchlíky jako svrchované lidi s vlastní identitou. Byl jsem ohromen mnoha scénami, které mi připomněly biblický exodus,” říká Jiří Fajt.
“Jsem také uprchlík a člen uprchlického hnutí. Narodil jsem se jako uprchlík. Můj otec byl spisovatel a básník, který byl s rodinou odeslán do exilu v odlehlé lesní oblasti Číny. Zažil jsem nelidskost, diskriminaci a extrémní podmínky. Možná proto jsem se dokázal ztotožnit s lidmi v této zoufalé situaci. I já jsem byl vyhnán z domova a nyní mám politický status uprchlíka v Německu,” vysvětluje Aj Wej-wej.
Podle něho se nejedná jen o uprchlickou, ale zejména lidskou krizi. “Většina národů měla užitek z globalizace, ale zároveň došlo k hlubokému rozdělení chudých a bohatých. Rychlý globální rozvoj v důsledku ohrožuje a rychle se rozvíjející světové velmoci musí zaplatit dluhy a převzít svou část zodpovědnosti. Díky internetu máme svobodný přístup k informacím a nemůžeme toho využívat ke stavění dalších hranic. Po pádu Berlínské zdi existovalo jedenáct hraničních zdí, v současnosti jich je sedmdesát a USA uvažují o další. Tento trend odmítání odpovědnosti a soucitu je vidět všude. Proč Evropa ztratila odvážnost a sebevědomí a proč ztratila integritu v otázce lidských práv? Obávám se, že tento problém se projeví ještě hlouběji,” říká Aj Wej-Wej.
Lidstvo přitom nikdy nebylo tak rozvinuté a nikdy nechápalo samo sebe tak jako nyní. V otázce řešení situace těch nejchudších jsme přitom paralyzováni. Tento problém vytvořili lidé a pouze lidé mohou přinést řešení. Musíme myslet na svou lidskost a na ty, kteří zoufale potřebují pomoc. Toho se musí účastnit každý jednotlivec. Je vůbec možné zajistit bezpečnost bez lidských práv?