Termín art brut (umění v syrovém stavu) označuje širokou škálu spontánních uměleckých projevů, neovlivněných kulturním kontextem, dobovými konvencemi a zpravidla ani výtvarným školením. Typickými autory art brut jsou psychicky nemocní lidé, spiritisté nebo osoby, žijící v určité kulturní izolaci. Tento proud má od přelomu 20. století silnou tradici také v českých zemích a dílo Anny Zemánkové (1908-1986) je celosvětově známé a respektované.

Životní příběh Anny Zemánkové je stejně podivuhodný jako spontánní kresby a malby nevídaných květů, bytostí a záhadných organických forem, které začala vytvářet teprve ve věku padesáti letech. V té době procházela závažnou duševní krizí. Její synové objevili ve sklepě zapomenutý kufr s kresbami z jejího mládí a přesvědčili ji, aby se navrátila k výtvarné tvorbě. Toto rozhodnutí ji nejen pomohlo nalézt ztracenou duševní rovnováhu, ale obohatilo art brut o svěží, originální a autentické dílo, které je dnes zastoupeno ve významných domácích i zahraničních sbírkách, nevyjímaje prestižní Collection de l‘Art Brut ve švýcarském Lausanne. Její tvorbu přibližují vybrané ukázky a citáty z textů výtvarných teoretiků.

601608

Obr. 1.  Bez názvu, polovina 60. let, pastel, papír
Obr. 2.  Bez názvu, počátek 60. let, tempera, olej, tuš, papír

Obraz ovšem nebyl předem do detailu promýšlen, rodil se teprve při vlastním procesu kreslení: okamžitý psychický stav malířky se promítl do motoriky jejích pohybů při kresbě, a tyto pohyby zpětně podněcovaly psychiku, iritovanou samozřejmě i vizuálně, rodící se kresbou. Odtud také patrně určitý gestický ornamentismus paní Zemánkové, blízký například kresbám, vzniklým v rámci spiritistických aktivit, některým výtvarným projevům surrealismem prošlých malířů (např. André Masson) i některým dílům psychicky nemocných.   J. Vykoukal: Paní Zemánková, GAVU Cheb, 1990

603703

Obr. 3.  Vodní květy, počátek 60. let, pastel, tuš, papír
Obr. 4.  Bez názvu, 70. léta, tempera, propiska, papír

Její kresby mají mnoho společného s výšivkami, malbami na kostelních lavicích a veřejích, s ornamenty na keramice z 18. – 20. století. Přesto je zavádějící považovat tuto motivickou příbuznost za důkaz, že Zemánková přijala smysl všeobecně sdílených lidových dekorů za vlastní. Ačkoli ve svých pozdějších dílech používala například techniku výšivky, činila tak způsobem, který se od lidové tradice v mnohém lišil. Bez přílišného zjednodušení lze tedy říci, že kulturní vlivy nechávala působit na svou tvorbu výhradně intuitivně, podvědomě.   J. Farb Hernandez: The drawings of Anna Zemánková, In: Raw vision 14, 1996

605705

Obr. 5.  Ryby, 1965, pastel, pastelka, papír
Obr. 6.  Bez názvu, 70. léta, pastel, propiska, papír

Snad to byly elektromagnetické impulsy, které prostřednictvím gest Zemánkovou upozornily na Cosi, co není v dosahu normálních počitků. Ta gesta puzená odněkud zevnitř, zvláště volné esovky, nebo lehce vykroužené spirály vedené s elegancí dirigenta, přiznávaly možná introvertní sklon. Zároveň se jimi manifestovaly archetypální znaky velkých přírodních jevů známé tisíce let. Jejich suverenita jako by se přenesla do projevu Zemánkové – staly se základem většiny jejích lineárních rozvržení. Jimi se také dostala do hájemství autonomního vytváření, nenapodobivého a bezděky ke znázorňování neviditelných sil. Tušila, že se ocitla na křižovatce ornamentálně-vegetabilního a kosmologického?   A. Pohribný: Oinirické vize Anny Zemánkové, Muzeum umění Olomouc, 1998

701706

Obr. 7.  Bez názvu, počátek 70. let, pastel, papír
Obr. 8.  Bez názvu, počátek 70. let, pastel, propiska, výšivka, papír

I když se její fantaskní, jakoby podmořská květenství mnohdy transformují do živočišných tvarů, stále respektují základní principy rostlinného světa – odněkud vyrůstají, dávají vzejít květům, rodí plody. V rostlinné podobě jsou zakukleny nejrůznější libé i nelibé pocity, vnitřní poselství autorky. V průběhu let začaly být její kresby čím dál více subtilní, éterické, odhmotněné. Její soukvětí připomínají právě rozžehnuté světlice mířící kamsi vzhůru. Jsou metaforou autorčiny touhy vymanit se z tíživé tělesnosti, docílit transcendentálního rozměru. „Ze hlubin vzhůru“, tak nazvala jedno ze svých stěžejních děl, a tak lze charakterizovat i celý princip její tvorby.   T. Zemánková: Anna Zemánkova, www.annazemankova.cz/texty/terezie-zemankova-anna-zemankova

Všechny reprodukce i citáty jsou převzaty z webu: www.annazemankova.cz

Autor: Jiří Bernard Krtička


Videozáznam přednášky Terezie Zemánkové o Anně Zemánkové, konané 8. 10. 2019 v Café Lajka v Praze:


Videozáznam doplňující přednášky Terezie Zemánkové o kulturních vlivech na Annu Zemánkovou, konané 8. 10. 2019 v Café Lajka v Praze: