Jednodenní výstava Bizarní poklady se uskutečnila 12. března v budově Ministerstva zemědělství a během ní vznikl následující rozhovor. O tvorbě, zálibě v psychologii, oblíbeném psu, uměleckém poselství i nadcházejících výstavách.

IMG 20190312 162539Je ve Vašich obrazech přítomný surrealismus?

Určitě čerpám ze symbolismu, který pracuje s lidským podvědomím a to je mi nejbližší. I když bizarní snové kombinace obsahuje také surrealismus. Svoji tvorbu bych nespíše označila za syntézu symbolismu, surrealismu a magického realismu.

Co znamenají motivy skrytého prostoru v některých výjevech?

Je to pro mne paralela vlastního podvědomí. Hory znamenají těžko dostupnou krajinu, ve které se člověk těžko pohybuje a přesto v ní něco hledá. To je náš vnitřní svět. Často je těžké vypátrat, co nám ublížilo a jaké jsou motivy našeho jednání. Skryté prostory a propadliště je něco hluboko v nás, o čem třeba už ani nevíme. Ale stále to ovlivňuje náš život. Hodně mne fascinuje lidská psychika.

Pokoušíte se svoje díla analyzovat?

Ano, a obvykle si analyzuji také své sny. Zkoumám jaké postavy či situace z reálné života mi připomínají. Baví mě to a myslím, že člověk musí přemýšlet sám nad sebou.

Proč často malujete stejného psa?

Je to bostonský teriér jménem Bugsy. Patří mojí kamarádce a já ho pravidelně hlídám. Od první chvíle mi připadal jako z obrazu Hieronyma Bosche, jako nějaký malý ďáblík. Začala jsem si kolem této fenky vymýšlet příběh, že je to démon z pekla v psí podobě. Ona je přitom strašně bojácná a vyplašená. Na obrazech ji maluji s různými historickými předměty, na kterých je také zobrazená. Jeden takový obraz se jmenuje „Její příchod byl předpovězen starodávnými mystérii“.

Další výrazný prvek ve Vašich obrazech jsou bonbony.

To je moje symbolika kýče současné společnosti. Dřív jsme si kupovali věci, protože jsme je potřebovali a dnes si s nimi chceme koupit i kus štěstí. Někteří lidé jsou na nakupování závislí a výrobky jsou schválně dělané tak, aby bylo nutné kupovat stále nové. Ty marshmallow a jiné sladkosti mají zaplácnout náš smutek. Marshmallow ale používám nejčastěji, dobře se na nich dobře láme světlo a barvy, takže se mi dobře malují. Třeba tenhle bonbon je přibitý na zeď jako modla a patří do série „O povrchnosti“.

IMG 20190312 155314

 

Jak se povrchnosti zbavit?

Smrti z povrchního zasypávání kýči se můžeme vyhnout, když najdeme odvahu nahlédnout do propadlišť a vyrazit do hor svého vnitřního světa. Jinak se budeme utápět v kompenzaci plyšáky. Na obraze s názvem „Další umírá na povrchní společnost“ je umírající dívka obklopená kýčovitými předměty a nad ní pláčou dva ďáblové. Často máme tendenci považovat za ďábla jenom někoho, kdo nám chce říct něco nepříjemného. Ve skutečnosti nám třeba chtějí jen dobře poradit a varovat nás, že si něčím škodíme.

Jaké výstavy chystáte?

Za týden, 19. 3. v 19 hodin budeme otvírat výstavu ve Vnitroblocku v Holešovicích s Lukášem Miffkem a Janem Harantem, kterou kurátoruje Reny Mužík. V dubnu proběhne výstava v galerii Michail Ščigol na Žižkově.

 

Klára Sedlo studuje od roku 2014 na Akademii výtvarných umění v Praze, první čtyři roky v ateliéru malby Micheala Rittsteina a nyní v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. Má za sebou řadu samostatných výstav (například v Artery Gallery a Galerii na Miladě) a skupinových v Česku i zahraničí.