Ve čtvrtek 30. května zahájila galerie Maldoror výstavu, prezentující tvorbu Oldřicha Hamery z období posledního roku. Pro znalce a obdivovatele umělce, proslulého především strukturální grafikou a monotypem, byla tato událost opravdovým zjevením, neboť odhalila dosud neznámou a radikálně novou podobu jeho díla. Na vernisáži byla konečně představena již dlouho očekávaná monografie Oldřicha Hamery z pera Evy Čapkové, která je rovněž kurátorkou aktuální výstavy i autorkou textu zdařilého katalogu. Expozici v Galerii Maldoror (Přemyslova 9, Praha 2, otevřeno ve středu až sobotu v 13.-18. h) je možné navštívit do 22. června.

01 PortretDíla, která výstava představuje, se po stránce umělecké metody zcela vymykají tomu, co známe nejen z padesáti let dosavadní tvorby Oldřicha Hamery, ale i z dějin umění vůbec. Nepochybně se jedná o esteticky plnohodnotné závěsné obrazy – jsou to však obrazy vytvořené bez dotyku štětce a bez použití barev. Jejich základním stavebním materiálem a současně barevným činitelem je papírovina, získaná rozpouštěním obalových kartonů, smísená s pojivem a ručně nanášená na povrch plátna nebo sololitové desky. Recyklovaná papírovina v pastelových tónech bývá obohacena příměsí čisté papíroviny z vlny, bavlny a dřevité buničiny, eventuálně příměsí anorganických materiálů.

 

Obr. 1.  Oldřich Hamera, foto Daniel Kreissl

 

 

 

 

Při pokusu o reflexi posledních prací Oldřicha Hamery je nezbytné vypořádat se s fenoménem zcela originální výtvarné techniky. Za její nejvýstižnější pojmenování považuji z umělecko-historického pohledu termín malba papírovinou s poukazem na pojem malba sklem, používaný pro vitráže. U pravé vitráže (vitraje) vzniká obraz spojováním tabulek z barevného skla, zasazovaných do olověných profilů. Další analogii můžeme vidět v mozaice, komponované vkládáním mozaikových kolíčků z barevného skla do omítky nebo tmelu. Malba papírovinou se technologicky od obou zmíněných technik pochopitelně liší, její princip však zůstává tentýž: obraz nevzniká nanášením barvy na barevně neutrální podložku, ale komponováním celku z barevných elementů.

04 Stratotyp 2018 ba vl solNavzdory radikální změně umělecké metody, spojené s objevem nové techniky, se inspirace Oldřicha Hamery obrací ke svému jedinému a nevyčerpatelnému zdroji, kterým jsou mocné tvořivé síly přírody. Je to především věčné téma země, s níž zůstává člověk existenciálně spjatý stejně jako prvotní život, zanechávající křehké fosilní stopy v jejích hlubinách. Protože umělcův projev přirozeně inklinuje k abstrakci, jeho náměty se pohybují v širokém rozpětí od rozeznatelných geologických vrstev a krystalických tvarů a drúz, měnících se někdy v prostorové objekty, až k převládajícím obrazům z monochromní papíroviny, jejichž struktury utvářejí drobné nehomogenity příměsí: bavlněná a lněná vlákna, ale též úlomky vaječných skořápek nebo slídy. Tmavé monochromní plochy s nespočetnými body světlých nehomogenit evokují pohled do nesmírné klenby nočního nebe.

Obr. 2. Stratotyp, 2018, bavlna, vlna, sololit

 

 

 

 

 

02 BN 2019 pap solV cílevědomém využití principu řízené náhody přichází ke slovu umělcova dávná zkušenost se strukturální abstrakcí. Během přípravy papíroviny k malbě má plnou kontrolu nad volbou koncentrace příměsi, materiálu částic i jejich charakteristickém rozměru, tvaru a zabarvení. Malba je proto výsledkem vzájemného střetání dvou principů: složení papírovinové směsi, které je umělcem exaktně definováno, a její sktruktury, utvořené náhodným procesem míchání. Umělec nenapodobuje přírodu, ale moudře se inspiruje jejím způsobem tvoření, který rovněž spočívá v souhře dvou protikladných sil ­ - deterministických zákonů a náhodných odchylek ­­­– vedoucí k nekonečnému bohatství přírodních struktur a tvarů. Proto neexistují dvě stejné lidské tváře ani dva acháty se stejnou kresbou.

Obr. 3. Bez názvu, 2019, papírovina, sololit 

 

 

 

 

Oldřich Hamera, poučen letitou zkušeností pozorovatele přírody a sběratele minerálů, studiem filozofie Rogera Cailloise a především vlastní uměleckou praxí, dospěl již dávno k poznání, že všechna, i abstraktní, umělecká díla, autenticky vypovídající o člověku, odrážejí realitu přírody. Člověk je organickou součástí vesmíru, a proto je legitimní, aby umění stále znovu hledalo svou inspiraci i své potvrzení v přírodních objektech a formách. K inspirátorce-přírodě se Oldřich Hamera vždy otevřeně hlásil a ani na aktuální výstavě nechybí vitrína s ukázkami septárií, achátů a jiných „malujících kamenů“. Dendritické konkrece na bílém solnhofenském vápenci vytvářejí delikátní kresbu krajiny, pokryté vegetací, která předčí i trpělivou práci orientálního umělce s nejjemnějším štětcem.

05 Tuvijska zprava 2019 bun ba pl06 BN 2019 pap pl 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Obr. 4.  Tuvíjská zpráva, 2019, buničina, bavlna, plátno

 Obr. 5.  Bez názvu, 2019, papírovina, plátno

Nejen přírodní objekty jsou krásné. Také estetika přírodních jevů a procesů je fascinující a invence Oldřicha Hamery stále překvapující. Inspiroval se rovněž jevem spontánního světelného záření - fluorescence, vyskytujícím se u některých minerálů při jejich osvitu zářením v určité části elektromagnetického spektra. Jeho obrazy, obsahující v papírovině příměs fluoritu či barytu, se ve tmě po osvitu UV lampou rozzáří vlastním světlem, promění barevné tóny a současně získají udivující prostorovou hloubku. Obrazy ztrácejí denní tvář a nabývají svou druhou, zcela odlišnou podobu: hlubina země plná krystalů se změní na vysoké letní nebe plné jasných hvězd.

03 BN 2019 pap plJak uvádí kurátorka Eva Čapková v textu katalogu, obrat v tvorbě Oldřicha Hamery časově koincidoval se ztrátou dosavadního ateliéru a rovněž se závažným zhoršením zdravotního stavu, které mu znemožnilo fyzicky náročnou práci s tiskařským lisem. Umělec hledal nový způsob tvorby, který by mu dovolil pracovat s dostupným materiálem, jednoduchými postupy a v omezeném životním prostoru. Nová tvůrčí metoda mu umožnila se plnohodnotně umělecky vyjadřovat a současně pracovat doma, třeba i z postele. Stala se také umělcovou strategií v boji s bolestí a nemocemi i k překonání psychických útrap, které přinášejí.

 

Obr. 6.  Bez názvu, 2019, papírovina, vaječné skořápky, plátno

 

 

 

 

 

Oldřich Hamera je půl století znám a respektován především jako žák a pokračovatel Vladimíra Boudníka, který vychází z jeho osobitého výtvarného vidění (teorie explosionalismu) a současně rozvíjí techniku strukturální grafiky i další inovativní postupy v oblasti grafiky a monotypu. Jeho poslední práce však dokazují, že vedle výtvarného názoru a technických postupů od svého mistra převzal i poučení jiného druhu, které se ukazuje v životě umělce jako vůbec nejpodstatnější. Boudník, postrádající tiskové matrice z mědi či zinku a kvalitní grafické nástroje, začal pracovat dílenskými nástroji s duralovým plechovým odpadem, kovovými šponami a pilinami a objevil techniku aktivní grafiky. Podobně Oldřich Hamera, nemocí uvězněný ve své garsoniéře, nalezl v omezujících podmínkách inspiraci k malbě papírovinou a nepřízeň osudu proměnil v uměleckou výhru.

Autor: Jiří Bernard Krtička

 

Fotografie z vernisáže, snímky Daniel Kreissl

Fotografie z výstavy, snímky Jiří Bernard Krtička