Vystavující umělkyně: Ana de Almeida (POR)
Kurátorka: Barbora Hájková

Továrna na Střekově přes sto let ovlivňuje strukturu města i kvalitu života jeho obyvatel s pozitivními i negativními dopady. V době průmyslového rozvoje a se zásadní změnou pracovních podmínek zakladatel průmyslník Johann Schicht a jeho potomci vybudovali ve městě občanskou vybavenost – polikliniku, lázně, jesle, knihovnu a pro své pracovníky i obytné domy. Po zestátnění podniku výroba pokračovala a nadále zaměstnávala velké množství nově usazeného obyvatelstva. I národní podnik Setuza spolčoval své zaměstnance a umožňoval jim realizovat „nadstavbu“, a to především při akcích Revolučního odborového hnutí, pod které spadala organizace oslav Mezinárodního dne žen, mikulášských nadílek nebo dětských táborů. ROH však zajišťovalo a schvalovalo např. i provoz amatérského divadelního spolku Severotuk, později úspěšného Malého divadla. Po privatizaci podniku v 90. letech minulého století provoz postupně zanikal, přesto donedávna do města vnášel ekologickou zátěž projevující se především zhoršenou kvalitou ovzduší. Průmyslová výroba ovocných šťáv, mýdel, zubních past a jedlých tuků ovšem dalekosáhle přesahuje hranice města. Jádrový olej, který je jednou z hlavních složek hygienických produktů, se do Ústí nad Labem dovážel především přes Holandsko z kolonizovaných zemí. Pěstování základní suroviny má za následek ekonomické, ekologické a především sociální katastrofy globálního významu. Na pozadí politických a technologických změn a zanikající výroby se proto v současné době navracíme k přemýšlení o ekologické udržitelnosti, domácí ekonomice i celkovému dopadu průmyslové výroby na podobu společnosti. Tyto okolnosti umělkyně Ana de Almeida sleduje na výstavě Z tuku a města. Pracuje s archivním materiálem spojeným s průmyslovým závodem, ovšem adjustovaným do signifikantních artefaktů – ručně vyráběných mýdel.

Ana de Almeida (1987, Portugalsko)

Umělkyně s česko-portugalskými kořeny žije a pracuje ve Vídni. Ve své umělecko-výzkumné práci kriticky zkoumá širší historické a makro-ekonomické souvislosti, které utvářejí evropský prostor. Politický a sociální vývoj v Československu a podobnosti či odlišnosti s vizuální, ale i polickou kulturou v Portugalsku začala zpracovávat na základě fotografického archivu jejího otce, který v rámci socialistické výměny pobýval v Praze jako student v letech 1978–1987. Obrazový materiál uschovaný v krabici od bot byl základním stavebním kamenem pro Anin výzkumný projekt, v němž se zabývá dalšími specifickými symboly a znaky, které se vážou převážně k revolučnímu období v Portugalsku (tzv. Karafiátová revoluce) a k Sametové revoluci v Československu. Dosavadní poznatky využila na výstavě Karafiáty a Samet – Umění revoluce v Portugalsku a Československu pořádané v roce 2019 v Galerii hlavního města Prahy. Zde apropriovala významné symboly revolučních hnutí a transformovala je do podoby objektu. Její text s historickým přesahem byl také publikován v katalogu k výstavě. Po ukončení magisterského programu Kritická studia pokračuje v doktorském programu na Akademii výtvarných umění ve Vídni, kde vyučuje spolu s teoretikem a kritikem Diedrichem Diedrichsenem teoreticko-praktický seminář.

Dům umění Ústí nad Labem