Komorní výstava kreseb olomouckého pedagoga, šperkaře a kreslíře Pavla Herynka (1943) si klade za cíl přidat další argument k svébytnosti a životaschopnosti této snad nejstarší lidské výtvarné techniky. Vážné i veselé chtějí být jeho tušové linie. Bez dalšího rozptylování barvami, pouze černou a bílou, manifestují svět přírody i lidské kultury.

Od 90. let, kdy ve volné tvorbě Pavla Herynka ještě převládaly šperky a objekty, postupně přebírá hlavní roli kresba. Kresba je dodnes obecně spíše opomíjeným výtvarným produktem. Avšak myslím, že neprávem. Vždyť je nejosobnějším projevem člověka od nejstarších dob. A i dnes je součástí prvních projevů dítěte a zůstává s ním až do konce jeho života. Je také téměř všudypřítomná – když chceme například pohotově rozprostřít své myšlenky někomu druhému, když se nám nedostává slov, kreslíme prsty do prostoru a gestem doprovázíme svá slova. Kreslívali jsme křídami po zemi nebo klacíky do hlíny a čmárali jen tak mimochodem do sešitu. A možná to děláme dodnes. Psycholog podle kresby pozná mnoho, díky bezprostřednosti i kontrastnosti záznamu, který se přenáší na vnímavého pozorovatele.

Pavel Herynek – nejčastěji černou tuší na bílém papíře – zkoumá a nalézá nové oblasti fenoménu kresby. Nejzákladnější prostředky – černá a bílá, jako světlo a tma, jako 1 a 0, jako bytí a nebytí. Proto nás možná v jeho tvorbě překvapí její rozmanitost, pestrost – jak mnoho sděluje nálad, jaké má roztodivné temperamenty. A navíc – jeho kresba je téměř vždy jaksi ještě více nepopisná, nepředmětná, úsporná. Tím působí syrověji – bez uhlazených valérů a přitom dokáže být živá, vážná i veselá.

Svým minimalismem zůstává v olomouckém okruhu Klubu konkretistů a je mužským kontrapunktem k tvorbě jeho kolegyně Inge Koskové. V jeho dílech bychom našly ovlivnění tachismem, minimalismem, expresionismem či lyrickým surrealismem. Vždyť jako bývalý pedagog na vysoké škole je zvyklý vstřebávat a transponovat mnoho vlivů a principů z dějin umění. Jeho kresby jsou osobní nutnou manifestací jeho vnímání světa přírody, různých kulturních okruhů a tradic, které voní anglickým tabákem s příchutí staročeských jeřabin, zní ozvěnou opukových fazet a zanikají ve větvích lužních lesů.

Kurátor výstavy – Dr. Jan Buchta.

Galerie výtvarného umění v Hodoníně