I WELCOME  I WELCOME
DOX - Centrum současného umění, Poupětova 1, Praha 7 
29. březen 2018 - 20. srpen 2018

POHLED PŘEDNÍCH SPISOVATELŮ A UMĚLCŮ Z DVANÁCTI ZEMÍ SVĚTA 

NA AKTUÁLNÍ SVĚTOVOU UPRCHLICKOU KRIZI

https://www.dox.cz/cs/vystavy/i-welcome


 

Spisovatelé: Chimamanda Ngozi Adichieová (NGR), Colum McCann (IRL), Sofi Oksanenová (FIN), Elif Şafaková (TUR), Richard Ford (USA), Erri De Luca (ITA), Anne Enrightová (IRL), Dave Eggers (USA), Marek Šindelka (CZE). 

Ilustrátoři: Ana Juanová (SPA), Shaun Tan (AUS), Gennadij Spirin (RUS), Marwa Al-Sabouniová (SYR), Tomi Ungerer (FRA), Rikki Ducornetová (USA), Matteo Pericoli (ITA), Oliver Jeffers (UK), Peter Sís (CZE).

Projekt I WELCOME vznikl z iniciativy organizace Art for Amnesty. Ve světové premiéře ho představí Centrum současného umění DOX ve spolupráci s Amnesty International Česká Republika a Českým rozhlasem Vltava.

Těch, kdo přicházejí na pomoc uprchlíkům, nebo by aspoň chtěli, je celá armáda. Svět se snaží pomoci potřebným, lidem na útěku ze Sýrie, Afganistánu, Iráku i subsaharské Afriky, ze zemí zmítaných občanskými válkami, pustošených terorismem a paralyzovaných tyraniemi. Uraženým a poníženým dnešní doby.

Ostatně stejně jako se snažil pomáhat uprchlíkům, kteří přicházeli z Východu za první světové války a po bolševické revoluci, jako pomáhal Židům, když Evropu zachvátilo nacistické běsnění nebo emigrantům z Maďarska v šestapadesátém, z Československa v osmašedesátém...

S tou pomocí většinou lidé přicházeli sami – na vlastní pěst. Byli to třeba Fridtjof Nansen, Nicholas Winton, Raoul Wallenberg, Janusz Korczak a tisíce dalších, jejichž jména neznáme. Politici se zpravidla přidali až ve chvíli, kdy si to na nich lidé vyvzdorovali.

Po boku jim přitom vždy stáli dva nejlepší spojenci – literatura a umění. Z románu Čtyřicet dní pražského rodáka Franze Werfela se svět dozvěděl o genocidě Arménů, od Barbusse a Hemingwaye o hrůzách první světové války, od Andrého Gidea a Ericha Köstlera o zločinech stalinismu, od George Orwella o španělské občanské válce; o zločinech nacismu svědčil třeba náš Jiří Weil, hrůzy gulagu světu odkryli Solženicyn a Šalamov. A vedle spisovatelů stáli umělci: Otto Dix, Georg Grosz nebo náš Josef Váchal s hrůznými válečnými krajinami, Pablo Picasso s Guernicou, umělci a svědci gulagu Boris Svěšnikov a Jefrosinja Kersnovská...

Stejně jako jejich předchůdci, ani spisovatelé a umělci zastoupení na této výstavě, nepřicházejí s hotovými odpověďmi, neumějí za nás vyřešit naši uprchlickou krizi. Ponechávají si výsostné právo umělce klást otázky, na které není jednoznačná odpověď, otevírat témata jen v náznacích, mezi řádky – právo na intimitu a neangažovanost uměleckého díla. A přesto právě oni dokáží snad nejlépe odpovědět nebo alespoň napovědět, kdo jsou vlastně ti uprchlíci, kteří tak nečekaně vtrhli do našeho spokojeného a bezstarostného života. Pomáhají nám pochopit, že svět, ze kterého přicházejí a svět ve kterém žijeme, je jeden a ten samý. Že jejich válka je i naše válka. Že se nás jejich utrpení týká. A že k nim nehledě na přesvědčování politiků nemůžeme zůstat neteční. A především to, že mnohé záleží na každém z nás. I WELCOME.