David Helán - Dvoujátrový profesor
Futura - Centrum pro současné umění, Holečkova 49, Praha 5 
27. únor 2018 - 15. duben 2018

Zatímco Banskyho zábavní park pro dospělé Dismaland zchátral rychleji než olympijská sportoviště a v Neverlandu Michaela Jacksona se prohánějí urbexoví dobrodruzi jako v renderovaných lokacích z dobrodužné videohry, David Helán neúnavně buduje odloučená působiště svého zábavního parku Heland. Mezitím co si depresivní mileniálové dělají srandu ze smrti a krmí se internetovými memy jedovatými jako kapsle na praní, polobohémové David Helán (1979) spolu s Vojtěchem Skácelem už mají jasno: smrt je v klidu, když profesor zvládne svým ostrovtipem přetaktovat i sebevíc opotřebovaná játra. Není na světě tak kyselý déšť slov, aby zmoklou hlavu nešlo usušit ve světélkujícím merz-sušáku. Všeobecné oživení dadaistických forem a postupů je reakcí na bezútěšnou realitu nesmyslné globální situace. Proti čemu a jak ale revoltuje dnešní dada? Že by platila rovnice Humans of late capitalism → post-human art of early modernism?

David Helán tvoří v duchu modernistické tradice umění nikoliv pro, ale o umění. Vede hybridní kulturní válku v zemi nikoho nalajnované mezi zákopy postkonceptuálních experimentů a vybydlenými torzy avantgardních forem, které neváhá záškodnicky squatovat. Dvoujátrový profesor svého profesora Miloše Šejna následuje do bahnité delty kryptické performance, kde si tělo samo sobě klade překážky, obléká se do sobě nepřátelských převleků, je uměle pozastavováno a znovu uváděno do pohybu po hraně marnivé tragikomedie než v úzkostné snaze utéct každodennímu prožitku spadne do existenciální temnoty.

Dělá odkazování na historii umění z něčí práce automaticky umění? Je to snad jen pohodlné alibi? Nebo jsou v tom umělkyně a umělci nevinně a jde o nemožnost vymanit se z dluhové pasti spojení umění a života, tomu avantgardnímu dědictví, které se v rukou reklamních kreativců a korporátních “arťáků” změnilo v prokletí? Na ruinách muzea zbohatlických designových záležitostí v bývalém kabinetu tvořilkovských kuriozit dnes probíhá ilegální rave party, scénu postavil Dvoujátrový profesor, hraje Maricius Pičus. Kama sa tama ide? Poetická hra se slovy Davida Helána v něčem úspěšně infikuje české kulturní prostředí. Túra Dvoujátrového profesora je někde na půli rozryté Cesty do záhu(d)by Tomáše Kluse, klikatí se mezi Šmidry počmáranými zdmi kulturního infotainmentu Šumných měst duchů a ústí do balzamované tlamy plné zetlelých prezidentských bonmotů. Položky v aukčním katalogu uměleckých falz se překrývají se zkomoleninami jídel v menu z pořadu Prostřeno. Kdo čeká pastvu pro oči plnou “eye candies”, obdrží čízký dort pro mozek. David Helán z databáze přeslechnutých kurátorských textů shromážďuje zkomoleniny, které vyplavaly z nasyceného písmenkového roztoku lokálního kulturního provozu, rozvířeného divokým rituálem, do nějž jsou zasvěceni snad jen ti, kdo jsou zoceleni brněnskou scénou. Zaumné tajemství dobré chuti s dlouhým ocasem střídá nekonečná babiččina volba mezi deštníkem a šicím strojem. Račte vstoupit do reprezentativní expozice hacknutých spotřebičů v Klam-Balastově paláci. 
 
Lumír Nykl