Václav Cígler: Kresby  Václav Cígler: Kresby
Muzeum moderního umění, Denisova 47, Olomouc  
21. březen 2019 - 23. červen 2019

www.muo.cz/pripravovane/vaclav-cigler-a-michal-motycka-svetlem--2568/


Po celém světě jej proslavila práce s optickým sklem. Je prvním umělcem, který si tento materiál vybral pro svou tvorbu. Václav Cigler se tak nesmazatelně zapsal do dějin výtvarného umění. Jeho dílo je mnohem rozmanitější, což od 21. března představí výstava Václav Cigler | Kresby v Muzeu moderního umění. Následovat ji budou výtvarné intervence Václav Cigler a Michal Motyčka | Místo setkání v Květné zahradě i v obrazárně kroměřížského arcibiskupského zámku a instalace nazvané Světlem umístěné do prostředí Arcidiecézního muzea v Olomouci.

„Václav není jen sklář, je vizionář v mnoha oborech, zabývá se kresbou, architekturou, světelnou a kinetickou plastikou, šperkem, poezií a především proměňováním prostředí krajiny. Má neskutečný cit pro vnímání přírody, prostoru ve smyslu fungování vesmíru. Je otevřený nejrůznějším podnětům, které bere jako životní výzvu,“ popisuje téměř devadesátiletého umělce jeho spolupracovník, architekt Michal Motyčka.

Cigler studoval v 50. letech u profesora Kaplického, výborného malíře i sochaře, který však za komunistického režimu nemohl své volné práce vystavovat. „Proto se Josef Kaplický věnoval také typografii a Václav Cigler si díky němu uvědomil, jak je pro umělce důležité reagovat na sebemenší úkol,“ líčí umělcovy počátky Motyčka.

Václav Cigler v polovině šedesátých let založil na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě ateliér nazvaný Oddelenie skla v architektúre. Byl průkopníkem konceptuálního vnímání skla jako výtvarného objektu ve světovém kontextu. „Dělám sklo, které nechce být uměním, ale prostředkem dívání a pozorování. Dělám netechnické přístroje, které vnější prostředí zvětšují, zmenšují, zrcadlí, světelně a barevně rozkládají,“ říká Václav Cigler pro Databázi středoevropského umění (CEAD), kterou vytváří olomoucké Muzeum umění. „Dělám clony, které okolní svět přefiltrovávají do nové barevnosti a tvarů. Nabízím konfrontaci skutečnosti transformované se skutečností původní, nezkreslenou. Sklo je vzrušující materiál. Je právě tak hmotou jako nehmotou. Právě tak skutečné jako neskutečné. Právě tak svébytné jako sebe přesahující a tak v jistém smyslu zpochybňující naši smyslovou zkušenost. Sklo je snad jediným materiálem, který je možné neustále technologicky rozvíjet a uzpůsobovat k realizování i těch nejfantastičtějších představ a záměrů. Sklo má povahu a osud člověka.“

Divák je většinou součástí Ciglerových a Motyčkových instalací – člověk pozorovatel se stává součástí děje díla, jež je aktivováno jeho přítomností, je závislé na jeho měřítku a pohybu, proměňuje se jeho pozicí. Téma člověka je bytostně obsaženo v celé jejich tvorbě. Pro člověka projektoval Cigler do vesmírného prostoru kolem zeměkoule utopicko-vizionářské architektonické stavby, zejména navrhovaná řešení prostorových jednovrstvých nebo vícevrstvých struktur s navigačními systémy, které by fungovaly jako formy úsporného bydlení. Fascinace vesmírem i v souvislosti s prvními lety do vesmíru a s budováním meziplanetárních laboratoří inspirovala Ciglera v jeho sochařských projevech stejně intenzivně jako organické tvary v přírodě.

Muzeum moderního umění Olomouc